Článek
Radost ruského týmu po úvodním gólu Dmitrije Orlova ve čtvrtfinále proti ČR. Sborná postoupila do bojů o medaile.
Vladimír Sobotka (vpravo) v souboji s ruským útočníkem Jevgenijem Kuzněcovem.
Recept na překonání ruského brankáře Andreje Vasilevského čeští hokejisté ve čtvrtfinále MS nenalezli.
Otřesený český útočník Jan Kovář se sbírá z ledu.
Dmitrij Orlov slaví gól Ruska.
Efektní zákrok Jakuba Jeřábka na ruského útočníka Nikitu Kučerova. Český obránce však za něj vyfasoval trest a hráči sborné přesilovku využili.
Český zadák Tomáš Kundrátek (vpravo) se snaží zastavit Artěmije Panarina.
Nebezpečí společně zažehnali brankář Pavel Francouz a útočník Tomáš Plekanec.
Zleva Artěmij Panarin z Ruska a český reprezentant Jan Rutta.
Michal Řepík před ruským brankářem Andrejem Vasilevským.
Závar před českou brankou. Zleva český obránce Radko Gudas, útočník Roman Horák, brankář Pavel Francouz, Sergej Plotnikov z Ruska, Radim Šimek a Tomáš Plekanec.
Nikita Kučerov (vpravo dole) podruhé překonává brankáře Pavla Francouze ve čtvrtfinále MS.
Český obránce Libor Šulák (vpravo) se snaží zastavit Artěmije Panarina.
V souboji u hrazení Michal Birner (vlevo) a Arťom Zub.
Ruský brankář Andrej Vasilevskij udržel ve čtvrtfinále MS v utkání s českým týmem čisté konto.
Čeští fanoušci při čtvrtfinále MS
Dalo se z vašeho pohledu něco udělat líp, aby český tým čtvrtfinále vyhrál?
Měli jsme dát první gól. Jenže našim střelám chyběla přesnost, nebo šly pozdě, nebo tam byla navíc přihrávka. Rusové byli jasně efektivnější. Celý turnaj nás trápila produktivita proti silným týmům. V organizaci hry bych neviděl problém, bohužel v koncovce jsme nebyli dobří.
Čím si vysvětlujete, že se výrazněji neprosadili ani elitní střelci z NHL David Pastrňák a Jakub Voráček?
Oba dali jen jeden gól, ale nemůžeme přece spoléhat na dva hráče. Měli jsme tu čtrnáct útočníků. Průběhem turnaje jsme se však střelecky zhoršovali, řešení šancí nebylo dobré a občas jsme měli problém vůbec dostat puk na branku.
Nepřispěly ale k ofenzivnímu trápení i neustále změny ve složení útoků?
Všichni jsme cítili, že to pořád ještě není optimální. Hlavně elitní útoky nebyly produktivní, jak bychom si představovali. Snažili jsme se tomu pomoct, různě jsme zkoušeli měnit centry křídlům, ale točili jsme tím a míchali bez kýženého efektu. Chtěli jsme přitom nějak okysličit ty první dvě lajny, vlastně jsme celý turnaj hledali jejich ideální složení.
Hledali, ale nenašli. Nemyslíte, že by bylo lepší tolik do mužstva nevrtat a dát mu z vaší strany víc klidu?
Je to vždycky dvousečný. Mohli jsme to nechat být, držet sestavu v jaké jsme turnaji začali a věřit, že si to nějak sedne. Jenže pak nám právě vy začnete říkat, proč jsme tím nezamotali. Při tom obratu ve třetí třetině s Finy se nám přitom povedlo mixovat útoky tak, že se vyhrál už zdánlivě ztracený zápas.
Jenže pak se znovu a znovu měnila sestava. Proč?
Nějaké věci fungovaly, nějaké ne. A když se vám v určité části hokejového projevu nedaří, tak se jí nemůžete držet dál. Volali jsme po jednodušším zakončení, rychlejším provedení střely a moc se nedařilo ani dávat takzvaně špinavé góly po nějaké dorážce.
Zdálo se vám i z tohoto pohledu rozumné rušit tak často během šampionátu trénink či rozbruslení?
Tady už toho moc nenatrénujete. Spíš jsme chtěli, aby kluci měli dost energie na zápasy. Nemyslím si, že bychom tady herně propadli. Když bych se měl ohlédnout, tak celé mistrovství bylo z naší strany hodně o těch gólech, tedy o nízké produktivitě.
Jakým způsobem jste se snažil z hráčů vydolovat to nejlepší?
Nevím, na co přesně narážíte, ale když na ně budu ječet, akorát v nich můžu probudit nervozitu. Emocí bylo na střídačce dost, role hecíře se tam zhostil Venca Prospal. Jako kouč se snažím být maximálně koncentrovaný. Když se utopím v emocích, nebudu tolik zatažený do hry a utečou mi důležité věci.
Nemáte ale dojem, že národní tým měl v letošním složení přece jen na víc, než v Paříži předvedl?
Nechci teď mluvit, jestli měl na víc nebo ne. Prostě jsme skončili po zápase, který je klíčový z pohledu celého mistrovství a věřte, že mě to hodně mrzí. Už skupina přitom pro nás nebyla vůbec jednoduchá, ale povinnost čtvrtfinále jsme splnili, protože jsme dosáhli vítězství nad soupeři, se kterými jsme to potřebovali.
Jenže na špičkové týmy Česko nestačilo a čekání na medaili se tak protáhlo na pět let. Tohle už přece není náhoda?
Když jsme v Minsku (2014) a v Praze (2015) naposledy hráli o medaile, tak jsme v těch klíčových zápasech nedali vůbec gól. Tam bych viděl určitou podobnost s letošním rokem, bohužel nyní vyřazení přišlo už ve čtvrtfinále. Historicky u nás pořád platí, že když se právě tahle hranice nepovede přejít, pak jde vždycky o neúspěch. Samozřejmě, že proto jsme všichni zklamaní a naštvaní. Když vypadnete z turnaje předčasně, tak nikdy nemůžou být pocity dobré.
