Pešek si chystá helmu i boty v českých barvách

Měl jsem bohužel dost zdravotních problémů. Z posledního závodu na Sachsenringu jsem si přivezl namožená záda a skoro týden jsem se z toho dával dohromady. Pomohl mi krátký lázeňský pobyt, jenže vzápětí mě přepadla angína. Bral jsem antibiotika a dalších osm dnů ležel. Jen pomalu se zbavuji slabosti, kterou mi nemoc způsobila. Teď ale dřu a dřu, abych dohnal, co jsem ztratil v posteli.

Dělám hodně na fyzické kondici: cvičím, běhám, plavu. Volím takové hodinové tréninkové úseky, doma pak během pěti minut usnu u televize. Mám ještě pár dnů, abych vyladil svou silovou připravenost, od poloviny příštího týdne se začne už přímo na okruhu chystat i motorka. S blížícím se datem závodu už mám pomalu klapky na očích, příliš nevnímám okolí a moje myšlenky se ubírají už výhradně k Brnu.

Co bylo, bylo. Je mi ale jasné, že letos za každou cenu mám v Brně dojet, v sedle stopětadvacítky se mi to ještě nikdy nepovedlo. Z loňska je tu snad poučení, že musím být znovu zatraceně rychlý, k tomu maximálně koncentrovaný a zbytečně nepřekročit hranici rizika.

Vždycky chci vyhrát, ale v Brně by bylo pěkné už jen stát na pódiu a vlastně s ohledem na nezdary z minulosti bude pro mne jistou formou vítězství, když dojedu na slušné body. Okruh je dost složitý, není snadné tam vyladit motor a nejtěžší je možná najít optimální stopu.

Snad ani ne, i když Derbi je možná jediná ze špičkových značek, která na testy do Brna nepřijela. Na motocyklu jsem se tam naposledy svezl při loňském závodě.

To je něco naprosto odlišného, závodění v autech je pro mne odreagováním, beru to jako hobby a poznatky z něj se nedají při jízdě na motorce využít.

Určitě ne. Po mém květnovém vítězství v Číně se o mne sice mluvilo i psalo, že budu útočit na titul, ale já to takhle nikdy neřekl, moje přání směřuje k té první trojce. Když se mi to povede, budu moc šťastný. Chci se ve druhé polovině mistrovství dostat do hry o stupně vítězů, od 20. května jsem na nich nestál.

Viděl bych to tak, že při vší skromnosti už plně patřím do elitní skupiny jezdců společně s Maďarem Talmacsim, Španěly Faubelem a Gadeou, Italy Pasinim a Corsim a Japoncem Kojamou. Mezi těmito jmény hledejte favority pro Brno i celkové pořadí mistrovství. Pro mne osobně možná nastal čas i taktizovat a pravidelně sbírat body, z tohoto pohledu bude lepší dojet čtvrtý nebo pátý než být celou dobu v závodě první a třeba těsně před koncem spadnout.

Naopak, divácká podpora mě žene dopředu a moc se na ni těším. Fanoušci jsou pro mne motorem navíc. Chtěl bych i kvůli nim mít do Brna už připravenu novou helmu v českých barvách, do národní trikolory ladím i závodní boty.

Už teď v sobotu odpoledne mám v Brně setkání se svým fanklubem a vím, že si všichni chystají obléci trička s mým číslem 52, k tomu vlajky i transparenty, mělo by je být na okruhu vidět i slyšet. A nemyslete si, já to i v té rychlosti na dráze vnímám. Někoho podobné věci stresují, mně ale pomáhají. Nejen mě, ale i Talmacsiho se chystají přijet do Brna podpořit tisíce jeho krajanů, určitě bude náš závod středem pozornosti.

Na větvi je z toho hlavně táta, před závodem bude možná na prášky. Pro mne to není až tak speciální, spíš jen zpestření, a doufám, že mi právě brácha ukáže správnou stopu (směje se). Během závodního víkendu sice asi budu mít dost starostí sám se sebou, ale když mi vyjde trochu času, pokusím se mu třeba i něco poradit a záleží už na něm, co si z toho vezme.

Naposledy jsme jeli společně snad před pěti lety ještě s minibiky. Stará závodnická pravda říká, že na trati člověk nezná bratra a bylo by hodně špatné, kdyby mě předjel. Počítám, že budu rychlejší, Kájovi bych ale přál postup z kvalifikace i dojetí v závodě.