Článek
Kateřina Neumannová po příletu ze zimních olympijských her v Turíně.
Kateřina Neumannová (vpravo) a Lukáš Bauer po příletu ze zimních olympijských her v Turíně.
Lukáš Bauer (vlevo) a Kateřina Neumannová po příletu ze zimních olympijských her v Turíně.
Kateřina Neumannová po příletu ze zimních olympijských her v Turíně.
Lukáš Bauer po příletu ze zimních olympijských her v Turíně.
"Lucinka je už odmala zvyklá, že jí někdo fotí. Když přijde novinář s fotografem, za lízátko a bonbón udělá cokoliv, ale tohle se jí nelíbilo," vysvětluje zlatá česká lyžařka. A tak dceru raději na chvíli předává chůvě Zuzaně a další maratón focení a novinářských dotazů absolvuje už bez ní.
Neumannová je na podobné oficiality zvyklá, zato druhý český individuální medailista Lukáš Bauer z olympijských her se zjevně cítí trochu nesvůj. "Kam mě to vlečou?" ptá se nesměle, když se spolu s Neumannovou přesouvá do prostorů VIP salónku ruzyňské letiště. Tam již oba hrdě pózují s olympijskými medailemi.
V letadle byl klid
Byla na nich znát únava z mumraje, který nastartovaly jejich medailové úspěchy, i z brzkého ranního vstávání. U Neumannové navíc ještě vše umocňovalo nachlazení. Občas si odkašlala, v ruce držela kapesník. "Nemoc už propukla, beru antibiotika," hlásila hrdinka pátečního závodu na 30 kilometrů volně.
Bouřlivé juchání během letu, jaké předvedli před osmi lety čeští hokejisté při návratu z Nagana? To na palubě linky z Turína nepřipadalo v úvahu. "V letadle jsme měli akorát džus a sušenky," usmívala se Neumannová. Na své oblíbené červené víno si beztak musí počkat, až dobere antibiotika...
Dlouhá cesta
Z Prahy oba čekala dlouhá cesta domů, Bauer mířil na krušnohorský Boží Dar, Neumannová se těšila na šumavský Zadov. Teprve tam se přivítali se svými nejbližšími. "Slyšel jsem, že se tam něco chystá, ale nechám se překvapit," říkal Bauer, stříbrný medailista z klasické patnáctky.
V místě jeho bydliště ho po půl páté odpoledne čekalo přijetí starostou, na improvizovaném pódiu se objevily medaile dokonce dvě! Vedle Bauerova stříbra ukázala cenný kov čtyřem stovkám přihlížejících i jeho tchýně Helena Šikolová-Balatková, která bronzovou medaili vybojovala v Sapporu v roce 1972.
Neumannová se zabývala spíše praktickými starostmi. "Já o žádném přivítání nevím, když mi někdo přijde pogratulovat, budu ráda. Spíš se děsím vybalování všech tašek," vykládala třiatřicetiletá lyžařka, která v Itálii strávila více než měsíc. Gratulanti se na šumavském Zadově skutečně vpodvečer objevili, sousedé jí připravili i transparent s textem "Vítej doma, zlatá Katko."
Oba se shodli, že větší oslavy si nechají až po sezóně. "Udělám ji pro svůj tým servismanů, zaslouží si to," zdůraznil Bauer. Vždyť je teprve konec února, lyžařská sezóna má svůj vrchol za sebou, ale Světový pohár je teprve krátce za polovinou. "Trénovali jsme dost dlouho na to, abychom skončili v únoru," shodli se oba. Až po sezóně bude čas na dovolenou. "Ráda bych někdy v dubnu k moři," plánovala Neumannová.
Žádný odpočinek
Po historickém úspěchu si dlouho neodpočine. Od trenéra Frühaufa má naplánovaný další trénink hned na dnešek! "Ale uvidíme, jak se budu cítit," říkala včera první Češka, která vyhrála zimní olympiádu.
Bauerova přestávka od lyží bude asi o něco delší. "Nechci je teď pár dní vidět," říkal rozhodně. A to ani v televizi. "Na své závody se dívám nerad. Ale je mi jasné, že to někdo bude mít nahrané a uvidím to," uvědomoval si.
Ze všeho nejvíc se osmadvacetiletý lyžař těšil na rodinu. Na rozdíl od Neumannové svého potomka v Itálii neměl s sebou, a tak byl s manželkou Kateřinou a dvouletým synem Matyášem v kontaktu jen po telefonu. "Jaký budu mít účet? Myslím, že jsem překonal rekord," přiznal Bauer s úsměvem.
