Článek
V sobotu jste po výhře 5:1 nad Brémami s Wolfsburgem oslavil německý titul. K tomu vám stačila také remíza. Můžete přiblížit atmosféru, která panovala před utkáním a v jeho průběhu?
Cítil jsem v kabině větší nervozitu než jindy, protože Brémy mají velmi silný tým. Měli jsme v hlavách několik minulých ročníků bundesligy, kdy se v posledních minutách vše otočilo a očekávaný favorit selhal. Navíc jsme si říkali, že už nikdy nemusíme být tak blízko. Ale jak začal zápas, veškeré pochybnosti byly pryč. Vlétli jsme na Brémy a jednoznačně je přehráli.
Zápas jste začal na lavičce, do hry jste naskočil v 72. minutě. Byl jste hodně nervózní?
Na střídačce to bylo nejhorší. Šel jsem na hřiště za stavu čtyři jedna, diváci byli v euforii. Ale já naskočil za Madlunga. Normálně nebývá zvykem, že trenér sahá do stoperské dvojice. Byl jsem rád, že mě kouč do zápasu poslal, protože jsem si ho přece jen užil ještě intenzivněji. Jenže za prvních pět minut jsem se nedotkl míče a Brémy měly dvě tutovky. Ale pak jsem se chytil a dostal do zápasu. Když dal Edin Džeko pátý gól, už jsem si byl jistý, že titul je náš.
Ihned po zápase propukla na stadiónu obrovská euforie…
Lidé na tribunách posledních deset minut stáli a tleskali, vyvolávali jména hráčů. Hned jak rozhodčí pískl konec zápasu, naskákali jsme se spoluhráči na sebe. Na hřiště ale vběhli i diváci a bylo to tam trošku nebezpečné, tak jsme zdrhli do šatny. Po patnácti minutách se fanoušci vrátili na tribuny, a tak jsme šli zpět na hřiště. Dali nám repliky medailí pro šampióny s tím, že originály dostaneme později. Šokovalo mě, jak je talíř pro německé fotbalové mistry těžký. Myslím, že má dvanáct kilogramů. Když jsem ho zvedl nad hlavu, byl to krásný pocit.
Jaký byl program oslav?
Asi hodinu jsme byli na hřišti. Potom jsme si vzali obleky a jeli v kabrioletech na radnici. Já jel s Pekárikem v Audi A3. Normálně trvá cesta pět minut, tentokrát silnici lemovaly tisíce lidí. Jeli jsme přes hodinu. Nikdy na to nezapomenu. S auty jsme vjeli až na pódium na náměstí. Od starosty Wolfsburgu jsme dostali pamětní medaile. A asi po hodině jsme šli na večeři v hotelu Ritz se sponzory a vedením, pak už následovala jen uzavřená akce pro hráče a rodiny.
Kdo byl hlavním tahounem večírku hráčů?
Útočník Ashkan Dejagah si okamžitě vzal mikrofon a všechno řídil. Bylo to jedinečné. Pilo se hlavně šampaňské, ale proudem teklo všechno. Odcházel jsem v šest ráno.
Budete v oslavách pokračovat?
Tu nejkrásnější se spoluhráči mám za sebou. Teď musím hlavně zregenerovat po oslavách… V úterý jedu do Prahy, zřejmě absolvuji nějaké grilování s rodinou a přáteli. A pokud mě trenér Straka povolá, přijedu na reprezentační sraz. Pak už mě čeká dovolená v Dubaji.
