Morávek s Augsburgem porazil Freiburg a říká: Liberec bych nezatracoval, bez šance není

Dopředu bych Liberec rozhodně nezatracoval. Když podá kvalitní výkon, tak nemusí odjíždět s prázdnou.

Jsou tam dole pěkně namočení. Teď jim přibydou ještě poháry a jsem zvědavý, jak se s tím vypořádají. Ale budou mít velikou motivaci, evropské poháry jsou pro ně svátkem.

Odešla jim nadstavba v záloze v podobě Kruseho a Rosenthala. V našem zápase to bylo hodně vidět. Dopředu toho moc neměli až na ten jeden gól z brejku. Jinak byli zalezlí vzadu.

Mají poměrně nebezpečné brejky a snaží se o kombinační fotbal. K nejznámějším hráčům patří Hanke, hodně nepříjemný je slovenský reprezentant Guédé. Jejich klíčovým hráčem je pravý záložník Schmid, uprostřed mají spíš takové dělníky Schustera a Fernandese. Spíš je to kompaktní mančaft bez nějakých velkých hvězd.

Na zápas přijel jen Pavel Krmaš, ale nehrál, byl na lavičce. Na jeho místě teď kope mladý Günter, který je považovaný za velký talent německého fotbalu. S Pavlem jsme si vyměnili dres a chvíli jsme si povídali. Říkal, že Pilař po zranění zatím pracuje s kondičním trenérem, ale s týmem se ještě nepřipravuje. Darida se z nároďáku vrátil zraněný a na zápas s námi to prý ještě nebylo. Otázka je, jestli stihne Liberec.

Docela jo. Bylo to po hrozně dlouhé době, kdy jsme po inkasované brance otočili zápas. Navíc jsme teď vyhráli potřetí za sebou, což se Augsburgu v historii bundesligy nikdy nepodařilo. Máme po pěti kolech devět bodů. Je to úplně stejně, jako jsme měli minulou sezónu o Vánocích... (úsměv) Takže panuje veliká spokojenost.

Jen navazujeme na výborné jaro, kdy jsme se zlepšili a získali hodně bodů. Daří se nám i přes odchody obou Korejců, kteří byli výborní. Oba se vrátili do svých mateřských klubů: Ji do Sunderlandu a Koo do Wolfsburgu.

Přišel Halil Altintop z Trabzonsporu. My už jsme spolu byli před lety v Schalke a už tehdy jsme k sobě měli poměrně blízko. Zapadl fotbalově i lidsky a jsem rád, že k nám přišel. Ze začátku bylo vidět, že mu trochu chybí kondice. Sám říkal, že se v Turecku tolik netrénuje. Ale už ukazuje, co v něm je. Teď proti Freiburgu se dostal do jedné šance a dal gól. I když nebyl tolik vidět. Spolu s ním přišel ještě kapitán rakouské jednadvacítky Holzhauser ze Stuttgartu a před týdnem ještě jeden korejský stoper.

Měl jsem zraněný nárt, kvůli kterému jsem se musel omluvit z reprezentace. Během těch dvou týdnů jsem se snažil dát do pořádku a s trenérem jsme řešili, jestli vůbec na zápas půjdu. Řekl jsem, že bych zkusil dvacet minut. Jenže jsme hned zkraje druhé půle inkasovali a šel jsem na hřiště dřív. Samozřejmě mě hned po pěti minutách do toho nártu někdo napálil... Ale zápas jsem dohrál a snad jsem to oživil. Přihrál jsem i na vítězný gól.

Samozřejmě. Měl jsem možnost tam po dvou a půl letech zase nakouknout, ale dopadlo to smolně. Holt na sobě musím dál makat a dávat o sobě vědět, aby to klaplo někdy příště.