Článek
Byla to prvotřídní senzace, když Slavia počátkem 90. let minulého století nesmiřitelnému rivalovi z Letné doslova ukradla nadaného dorostence. Ten mladík se jmenoval Patrik Berger a na smělé loupeži se výrazně podílel tehdejší kouč sešívaných Vlastimil Petržela.
„Sparta spekulovala a zdráhala se nabídnout Patrikovi profesionální smlouvu. Václav Ježek, který přešel do Slavie, to věděl a díky kontaktům na mecenáše Borise Korbela toho využil,“ vzpomíná Petržela. „Jel jsem se na Patrika podívat na turnaj do Itálie, kde Sparta hrála. Líbil se mi, takže jsme se sešli s jeho tátou. Ten měl jedinou podmínku, aby se mi kluk vešel do osmnáctky nominované k zápasům. Já ho ujistil, že má na základní sestavu...“
Petržela s nasazením mladíků do sestavy nikdy neváhal, a tak i bažanta Bergra záhy postavil k ligové premiéře. „Od začátku jsem byl přesvědčený, že Patrik má velký potenciál. Proto mě mrzelo, že fanoušci na něj nebo Radka Bejbla ze začátku často pískali. Raději chtěli na hřišti vidět Biniče a spol.,“ líčí kouč Bergrovy začátky ve Slavii.
Měl vždy naleštěné kopačky a věci uklizené do komínku
Současný kouč Viktorie Žikžov si tehdy prosadil svou a z Bergra brzy vyrostla jedna z nejvýraznějších osobností českého fotbalu na přelomu století. „Na Patrika mám jen pozitivní vzpomínky. Byl to velký profík a fotbalový elegán, příjemný kluk. Měl mimořádně tvrdou a přesnou střelu, málo vídaný tah na branku. A vzorný přístup - vždy naleštěné kopačky a věci uklizené do komínku,“ chválí hvězdu i po letech. „Chodil jsem na stadión vždy první, ale Patrik mě kolikrát předběhl.“
Svůj chvalozpěv ilustruje i jednou příhodou. „Hráli jsme se Slavií poslední ligové kolo v Olomouci, která se loučila s Pavlem Hapalem. I díky dvěma gólům Pavla Kuky jsme vyhráli 3:1 a trochu jim to znechutili. Po zápase jsme spali v Bystřici, protože nás na závěr sezóny čekal ještě jeden srandamač. Kapitán týmu Karel Jarolím za mnou přišel, jestli by mužstvo mohlo jít na Hapalovu rozlučku, kam dostalo pozvání. Hráče jsem pustil a zůstal na hotelu sám s Patrikem. Ptal jsem se ho, proč nejde také. Řekl mi, že na oslavy není, ale hlavně že ještě hrajeme. Prostě chtěl být i na ten pouťák připravený...“
Bláznění fanynek mu hlavu nepopletlo
Na Petrželu zkrátka dělal Berger dojem i tím, že to měl v hlavě srovnané. „Nebyl to žádný proutník, přestože byl idolem žen a fanynky po něm šílely jako po málokom. Patrik se ale oženil a s manželkou zůstal doteď, což také o něčem svědčí,“ poukazuje trenér.
Bergra by si na hřišti ještě rád užil. „Kdyby byl zdravý, tak by ještě pořád patřil mezi nejlepší. Jsem přesvědčený, že s Patrikem v sestavě by se Sparta dostala v pohárech mnohem dál. V létě jsme na ně s Viktorkou narazili - a Patrik nás v přípravném utkání doslova zničil. Byl to člen slavné generace, po níž zůstala v českém fotbale velká propast.“
Hvězdy a peníze nejsou, zbývá bič a tvrdá práce
Petržela dává k lepšímu, že stál u počátku kariéry třinácti z osmnácti hráčů, kteří byli v roce 1996 nachystáni na finále mistrovství Evropy v Anglii proti Německu, v němž se Berger trefil z penalty. A je přesvědčený, že bez pověstného biče se slavné časy jen tak rychle nevrátí.
„Když porovnám tréninkové deníky z tehdejší doby, tak mi přijde, že se trénovalo dvakrát tolik co dnes! Současná fotbalová generace je nějaká líná a pohodlná. Třeba Aršavin či Keržakov v Rusku mé nároky akceptovali, protože věděli, že jim přinesou peníze a slávu. A jiná cesta opravdu není, protože peníze nikde nejsou a širší základna nám žádné hvězdy nechrlí,“ poukazuje trenér, který je známý svou náročností.
