Céres od táty už nedostávám, usmívá se velký jablonecký talent. A sní o Juventusu

Pomalu se jí to blíží. Před začátkem ročníku jsem vůbec nedoufal, že bych vstřelil sedm gólů. Sice jsem si tajně přál dát jich deset, ale nevěřil jsem tomu. Deset, to už by byla fakt pohádka.

Většinou to to bylo tak, že jsem přišel jako střídající hráč a třeba z první střely dal gól. Takže jsem se hned chytil. Těší mě, že jsem se před týdnem trefil i proti Zlínu, kdy jsem hrál od začátku. Snad jsem pověst žolíka prolomil.

V Německu regionální soutěž a pořád mu to střílí. Už asi sedmou sezónu po sobě nedal méně než padesát gólů. Kolikrát se chlubí, že vyhráli třeba 7:0 a on dal šest branek. Ještě si k tomu otevřel firmu s malováním. Daří se mu a fotbalem se stále baví. Dokud mu bude držet zdraví, bude ho hrát podle mě dál.

To spíš taťka mě dřív špičkoval, když jsem ještě tolik gólů neměl. Teď už nemůže, už se drží dál (smích). Podle mě je ale strašně pyšný a přeje mi to.

Když jsem bydlel u rodičů, rozebírali jsme každý zápas. Radil mi v zakončení, nebo ve výběru místa. Ale teď bydlím s přítelkyní, osamostatnil jsem se a po utkání si jen zavoláme.

Když jsem byl hodně malý, tak docela jo. Když jsem běžel třeba v přípravkách sám na bránu a nedal gól, tak jsem od něj hned dostal céres z tribuny. Neměl jsem to moc rád, tak jsem mu občas i odpovídal, aby na mě neřval. Ale v dalších letech už mě hodně podporoval a hlavně se mi snažil poradit. Já mu za to strašně děkuji.

Tak nějak to vyšlo u nás v rodině všem fotbalistům. I bratranci Matějovi, který hraje ve Velkých Hamrech krajský přebor. Štefanům se na Slovensku, kde máme předky, říká Pišto. Zůstalo to i nám.

Neskutečné! Už jen pro to, že jsem tam vůbec mohl být. Dostal jsem šanci to tam okoukat. Možná mě čeká příští rok kvalifikační cyklus, poznal jsem, jaký herní styl mají. Celý servis k hráčům od realizačního týmu je na skvělé úrovni a parta také výborná.

V útoku je zrovna veliký přetlak. Patrik Schick pojede stoprocentně. Lukáš Juliš má sice nějaké zranění, ale prošel celou kvalifikací. Je tam i Matěj Pulkrab. S trenérem Lavičkou jsme se ale bavili o tom, že u mě není problém, abych nastoupil na jiném postu. V Jablonci jsem hrál levého záložníka, v reprezentační sedmnáctce i osmnáctce pravé křídlo, můžu nastoupit i jako podhrot. Šanci tedy mám a můžu o Euro zabojovat.

Nejraději odpočívám s přítelkyní. Něco vždycky vymyslíme. Jdeme do kina nebo do divadla. Teď si budeme pořizovat pejska, takže zrelaxujeme i procházkami s ním.

Francouzský buldoček, v pátek si pro něj jedeme.

Maturitu jsem nakonec nedělal, ještě stále studuji. Teď se snažím ukončit třetí ročník a příští rok snad odmaturuji. Je to těžké, ale jsem rád, že mi na škole vycházejí vstříc. Paní ředitelka mi dává individuální plán s tím, že tam skoro nemusím chodit, jen dopisovat testy.

Bohužel to zná asi většina kluků. Jdete na trénink a celé dopoledne jste na stadiónu. V půl jedné se vrátíte domů a ta chuť jít do školy už prostě není.

Mě strašně láká Francie a Itálie. A z týmů Juventus Turín.

Není úplně extra špičkou jako Barcelona nebo Real Madrid. Je to takový klub, do kterého bych se reálně mohl dostat.