Článek
„Je to děsná nepříjemnost. Podobně mně bylo jen při některých zraněních, anebo když jsem na mistrovství světa v roce 2006 viděl červenou kartu. Teď to prožívám o to hůř, že se moje kariéra chýlí ke konci," svěřil se Polák.
Zatím netuší, zda pomůže Zbrojovce k návratu. „Bohužel nejsem zcela zdravý. V předposledním ligovém duelu s Jihlavou jsem si naštípl kost, a navíc se mi objevila v koleni voda. Lepší se to, ale fakt nevím, zda budu schopen pokračovat. Rád bych to ještě zkusil, ale teprve uvidím, jak na tom budu," nechává otázku případného prodloužení smlouvy otevřenou.
Bez ohledu na to, zda ještě vyběhne na hřiště, Polák věří, že absence Brna mezi elitou bude jen jednoroční. „Olomouc dala všem příklad, že pád o soutěž níž může mužstvo zocelit. Uvidíme, jakou strategii zvolí vedení Zbrojovky. K žádnému velkému hráčskému exodu snad ale nedojde, a tak by nemusel být okamžitý postup nereálný," myslí si.
Kvůli zranění nemohl nastoupit ani k nedávnému exhibičnímu utkání výběru Luboše Kaloudy, který se loučil s profesionálním fotbalem, proti Zbrojovce, jejíž tým tvořili převážně hráči, kteří oblékali brněnský dres v devadesátých letech ještě na legendárním stadiónu za Lužánkami. „Mrzelo mě, že jsem si nemohl po dlouhé době zakopat po boku Křivánka, Zúbka, Holomka, Marošiho nebo Kolomazníka. Tehdy jsem vedle nich vstupoval jako mladíček do velkého fotbalu. Byly to krásné časy. Hráli jsme v lepší polovině tabulky a tribuny byly skoro pořád plné. Tak jsem si s nimi teď přišel aspoň poklábosit," prozradil Polák.
Zapomenout na zklamání z nepovedené sezóny mu pomáhají i jeho dva synové. „Dělají mi radost. Oba se věnují fotbalu a já je strašně rád doprovázím na tréninky i zápasy. Hlavně mladší kluk je strašně zarputilý, hrozně ho štve, když nedá gól," usmívá se Polák starší.
Nezapomněl poslat blahopřání do Norimberku, jeho bývalý klub totiž slaví postup do první bundesligy. „Na Německo rád vzpomínám. Fotbal tam má mnohem vyšší prestiž než u nás," porovnal. Návratu domů však nelituje. „Přišel jsem zpátky do Zbrojovky v pětatřiceti a navzdory občasným zdravotním trablům mě trenéři stavěli do základu. Tak jsem byl snad platný," domnívá se.
