Článek
Ivan Hašek správně zapochyboval ve svém vystoupení, zda vůbec chtějí nějakou změnu. Protahující se jednání ukázalo, že nechtějí. Proto musel ze hry už po prvním kole. Většina moravské komory, důkladně zmasírovaná mistrem rétoriky olomouckým Jiřím Kubíčkem, který tušil, že by také nemusel do nového řídícího orgánu po dvanácti letech projít, využila možnosti, kterou jí dává dvoukomorový systém a volbu prostě zablokovala.
I když kandidát Moravy Pavel Mokrý vybídl delegáty k tomu, aby hlasovali podle svého názoru, nikoliv předchozích dohod, Kubíček na to nechtěl slyšet a znovu zvýšeným hlasem přesvědčoval Moravany, že Češi jim chtějí ubližovat.
Není snaha o vyrovnání se s minulostí
Jako by se v malém Česku, které má skvělou reprezentaci, ale v některých čelních funkcích provinční funkcionáře, nehrál jeden fotbal. Jako by jeho společným zájmem nebyla snaha vypořádat se s minulostí v podobě korupční aféry a ukázat, že fotbal v České republice má zájem očistit své jméno a bude hledat společnou cestu k prosperitě. Možná právě to někomu vadí...
Z Národního domu na Smíchově vycházel jeden signál za druhým, že fotbal, nebo jeho část, není schopna a ani nechce tuto cestu nastoupit, že osobní či regionální zájmy jsou víc, než společný. Pro veřejnost, ale také partnery fotbalu na všech úrovních to bylo varování, aby zvážili, zda svoje prostředky vloží někam, kde se lidé nejsou schopni dohodnout na základních principech společné cesty, která je pro ně stejně životně důležitá, ať jde o fotbal v Čechách nebo na Moravě.
Systém dvou komor škodí
Možná si někteří myslí, jak svojí zatvrzelostí ukázali také svojí sílu. Většina delegátů, bohužel ve fotbale však není rozhodující, si už na Smíchově myslela něco jiného. Bohužel, vzhledem k dvoukomorovému systému, který se jasně ukázal jako škodlivý, zdravý názor ani rozumný kompromis zvítězit nemohly. Ke škodě fotbalu.
Jednou z prvních věcí, které by měl fotbal v Česku udělat, pokud nechce skutečně skončit jako opovrženíhodný, je změna stanov, zrušení dvoukomorového systému a zbavení se lidí, kteří mu škodí, ať svoje slova balí do jakýchkoliv pozlátek či měkké nebo tvrdé knižní vazby. Jinak nemá šanci dostat se ze žumpy, do níž sám spadl. A není podstatné, kdo v jeho čele sedí nebo nesedí. Mezinárodní ostuda je z toho každopádně. A ne malá.
