Článek
Co ho tehdy zaskočilo? „Šel jsem připravovat oběd a ptal jsem se, kde mají základ na polévku. Jenže, když jsem zjistil, z jakých surovin to je, tak jsem to musel okamžitě zatrhnout. Vývar se vařil z koňských a jehněčích kostí dohromady! Takže si dovedete představit, jaké aroma asi v kuchyni bylo," povídá, když si vzpomene na více než čtyři roky starou událost.
Nezdá se to, ale i pro kuchaře znamenají mezistátní utkání obrovské nervy stejně jako pro samotné aktéry na hřišti. Však si buďte jistí, že když není nějakému hráči dobře, jako jedna z prvních otázek zazní: Co jsi jedl?
„Tehdy tam byli jen Kazaši a neměli vůbec šajnu ohledně přípravy českého jídla. Znají jen své koňské a jehněčí maso. Ted bydlíme v Hiltonu, kde je mezinárodní kuchyně, takže věřím, že všechno bude v pořádku," přeje si.
Fotbalisté dostali telecí pečeni se zeleninou
Ale ani do poměrně exotické destinace ve střední Asii moc tuzemských surovin nepřivezl. „Jen bezlepkové těstoviny, dětskou krupičku, kterou dělám hráčům k snídani, ale jinak by neměl být problém," vypočítává.
Co se jabloneckým fotbalistům před čtvrtečním utkáním s Astanou servírovalo? „Před zápasem s Astanou tam mají drůbeží maso s rýží, takové klasické lehké předzápasové jídlo," prozrazuje Juriga. Mimochodem po úterním příletu si fotbalisté pochutnali na telecí pečeni se zeleninou. Nechyběly ani obligátní pestré saláty a ovoce.
Výprava za fotbalem pro Jurigu každopádně představuje náročnou šichtu. To je v jednom kalupu. Slovy klasika: To máte snídani, svačinu, oběd, svačinu, večeři. A po dalším východu slunce to samé kolečko.
V kuchyni šestnáct hodin denně
„Člověk je každý den v kuchyni tak od šesti od rána do desáté večer," zdůrazňuje. Na jablonecké kazašské misi navíc vše komplikuje časový posun, neboť Jablonečtí jedou v čase, na který jsou zvyklí z Čech. Pro kuchaře to znamená, že večeři připravuje až hluboko po půlnoci místního času. Takže bez případné pomoci...
„Jinak mi někdo bude pomáhat, ale všechno si to budu hlídat a vařit sám, aby kluci byli spokojení," podtrhuje svoje krédo.
Stihne vůbec čtvrteční duel, který hodně napoví o severočeských šancích na postup? „Asi ne. Chci, aby měli kluci připravenou večeři až přijedou. Takže možná na zápas ani nepojedu a zůstanu v hotelu," poznamenává smířeně.
V Rennes v prvním kole ovšem partii stihnul. „Tam byli francouzští kuchaři. Všechno jsem jim připravil a vysvětlil, takže jsem mohl odjet. Tam to tak náročné nebylo," porovnává kuchař, který vaří pro českou reprezentaci od roku 2012.
Další štací je národní tým
Mimochodem až v pátek přiletí z Astany, už od pondělí ho čeká další fotbalová štace. S národním týmem, který hraje přípravný zápas v Polsku a pak Ligu národů se Slovenskem.
Liší se vůbec nějak vaření pro národní tým a pro klub? „Trochu větším výběrem pro kluky, navíc je nás trochu víc, takže je to náročnější. Ale opět platí, že důležité je, aby byli všichni spokojení," opakuje svou hlavní zásadu.
A když jsme začali reprezentačním zápasem v Kazachstánu před čtyřmi lety, uzavřeme to jeho výsledkem. Petr Čech a spol. tehdy v kvalifikaci na ME v roce 2016 vyhráli poměrem 4:2. Takový výsledek by kuchař českých fotbalistů Rudolf Juriga bral i ve čtvrtek.
