První krok Sparta udělala. Ale jen první…

Bezgólová remíza ze záhřebského Maksimiru je slibná. U příslibu ale také zůstává, neboť šance na postup do základní skupiny Poháru UEFA zůstávají pro obě mužstva stejné. Alespoň pod zorným úhlem devadesáti záhřebských minut, během nichž šlo jak domácímu Dinamu, tak i Spartě především o to neinkasovat.

„I proto je má spokojenost s bezgólovou remízou jen relativní. V defenzivě jsme sice obstáli a čisté konto udrželi, čehož si cením, ve hře dopředu jsme však chtěli a měli být mnohem aktivnější,“ přiznával letenský kouč, že bezgólová remíza je pro něho málo.

„Celá obranná čtveřice fungovala, brankář Kozáčik ji kvalitním výkonem podpořil, jenže podpora Slepičky na hrotu útoku měla být daleko větší,“ tentokrát Lavička na rovinu prozradil, co svým svěřencům vyčítal.

O mizerné střelecké potenci se ani zmiňovat nemusel, neboť na výčet střel na bránu bylo i prstů na jedné ruce moc. A na střely mířící mezi tyče nebylo zapotřebí prstu žádného, neboť letenští fotbalisté za celých devadesát minut gólmana Dinama neohrozili ani jednou.

„Hlavně proto, že se Slepičkovi nedostávalo podpory ze druhé linie. Mělo to ale svou logiku, neboť naši krajní záložníci a obránci byli až příliš vytíženi domácí ofenzívou, než aby se pouštěli do útočení,“ vysvětloval Lavička střeleckou mizérii.

Jistou útěchou mu mohlo být, že domácí na tom nebyli o mnoho lépe. Gólmana Kozáčika sice zaměstnávali, ale do opravdu vyložené šance se ani oni za celý zápas nedostali. Natož aby mu připravili peklo podobné tomu, jež se odehrávalo v záhřebských ulicích čtyřiadvacet hodin před utkáním, kdy skupina sparťanských fanoušků se čtyřmi členy letenské ochranky ve svém středu vykoupila v bitce s chorvatskými chuligány cestu na horký Balkán vlastní krví.

„Ale to bylo zákonité, protože my Spartu sledovali v pěti utkáních a dobře jsme věděli, že má kompaktní a dobře organizované mužstvo. Proto nám šlo hlavně o to chybu neudělat a soupeři příležitost nenabídnout, neboť varování z kvalifikačních duelů o Ligu mistrů s Šachtarem Doněck bylo příliš silné,“ zdůvodňoval kouč záhřebského Dinama Branko Ivankovič, proč se ani jeho tým do žádného ofenzivního dobrodružství nepouštěl a myslel hlavně na to, aby neinkasoval.

„Proto je dobré, že jsme udrželi čisté konto, i když na druhou stranu je mně líto, že jsme některou z příležitostí nedotáhli do konce a branku nevstřelili,“ glosoval devadesát relativně poklidných minut chorvatský trenér.

I on má za úkol dovést Dinamo do základní skupiny Poháru UEFA, i jemu je jasné, že bezgólová remíza v prvním zápase nic neřeší a Spartě poskytuje jen relativní výhodu. Pražané sice uhráli na Maksimiru nerozhodný výsledek, ale jde jen o první krok. A ještě hodně malý. „Jsme teprve v poločase a až odveta rozhodne,“ zachovával klid Ivankovič. „Šance je skutečně otevřená pro oba týmy,“ přitakával Lavička, i když před pražskou odvetou přece jen jednu výhodu vidí. Domácí prostředí a podporu publika.

„Už v Záhřebu jsem děkoval letenským příznivcům, že na nás z ochozů přenesli svou sílu, za dva týdny v Praze by měla působit ještě silněji,“ naznačil sparťanský kouč, že by jeho tým měl mít ke splněný stanoveného cíle přece jen blíž.