Článek
Jak se seběhl váš trenérský přestup z druholigových Blšan do slovenského Ružomberku?
Vedení klubu mi předložilo kvalitní nabídku a usoudil jsem, že mužstvo, jako je Ružomberok, se neodmítá. Před rokem vyhráli slovenskou ligu, letos byli čtvrtí. Z toho je patrné, že tým má i po hráčských změnách pořád svou úroveň.
Po Františku Komňackém a Petru Uličném jste už třetím českým koučem u téhož slovenského celku. Vidíte v tom nějakou spojitost?
Vůbec ne. Oba zmíněné trenérské kolegy samozřejmě znám z dřívějška, ale nemyslím si, že by mě někdo z nich do Ružomberku doporučil. Prostě jsem se domluvil s klubem a ostatní věci jdou mimo mě. Jsem rád, že si mohu s sebou vzít asistenta Pavla Chaloupku, s nímž jsem hrál za Bohemians a poté trenérsky spolupracoval v Teplicích, Mostě i naposledy v Blšanech. Spolu s námi přichází na post generálního ředitele klubu Jiří Steinbroch z Bohemians 1905, což je další pozitivum.
Co pro vás nadcházející trenérská šance znamená?
Je to něco nového. Po návratu z Rakouska, kde jsem končil hráčskou a začínal trenérskou dráhu, jsem přes dvacet let působil v českém fotbale. A změna mi jistě přijde vhod. Výhodou je, že patřím do generace, která pamatuje federální fotbalovou ligu. A dodnes nemám problémy s komunikací. Slovenštině rozumím a třeba si nebudu připadat ani jako v cizině. Znovu si připomenu místa, kde jsem hrával ať už v lize, nebo za československou reprezentaci – nejvíc jsem zvědavý na stadióny v Bratislavě a v Košicích.
Už máte představu, jaké cíle před vás vedení Ružomberku postaví?
To je předčasné. Nejprve si musím utřídit informace o mužstvu i slovenské lize jako celku, a teprve pak se můžeme bavit o ambicích. Ale určitě nebudou nikterak nízké.
