Článek
V minulém kole jste po bezbrankové remíze s Lokomotivem Moskva definitivně rozhodli o tom, že Zenit skončí v tabulce druhý. Jak to vnímáte?Je to obrovský úspěch, fantazie. Kdyby mi to řekl někdo před rokem, asi bych se mu vysmál. Fanoušci nás teď všechny vynášejí do nebes, hlavně trenéra Petrželu. Ten je pro ně bůh. Zastavují nás na ulici, v obchodech, chtějí podat ruku. Jsou to skvělé pocity.
Proběhly hned po utkání oslavy?S Pavlem Marešem, Radkem Šírlem, Lukášem Hartigem a Kamilem Čontofalským jsme byli v jednom baru, šlo s námi i pár ruských hráčů. Trenér proti tomu nic nenamítal, taky měl velkou radost. Druhé místo v lize, to se nepodaří každý den. Navíc jsme vyhráli i Ligový pohár.
Kdo byl větším tahounem oslav - vy nebo Rusové?To se dá těžko říct. Navíc nás ještě čeká poslední ligový zápas na Saturnu a každý věděl, co si může dovolit. Pravda je, že když se Rusové rozjedou, je těžké s nimi udržet tempo. Já zrovna nejsem moc velký příznivec vodky a oni jí pijou v takových stakanech, že mi někdy až běhá mráz po zádech. Takže jsme vodku radši vynechali.
Nad Ligou mistrů nemá cenu brečet
Koeficient ruských klubů šel dolů a narozdíl od minulé sezóny nejdou první dva týmy do Ligy mistrů. Nemrzí vás, že budete hrát "jen" Pohár UEFA?Co se dá dělat, je to realita. Co vím, tak z druhého místa bychom aspoň měli jít přímo do prvního kola Poháru UEFA a nemuseli hrát předkolo. Taky to není špatná soutěž a nemá cenu nad tím brečet.
Titul vybojoval s CSKA Moskva váš bývalý spoluhráč ze Sparty Jiří Jarošík. Jste spolu v kontaktu?Hodně si píšeme esemesky, moc jsem to Jirkovi přál. Stejně jako přeju Jirkovi Novotnému a Tomáši Čížkovi z Kazaně, aby vykopali třetí místo. Doma mají právě CSKA a když vyhrají, jsou v klidu. Hráči CSKA by se už nemuseli tak honit a třeba dlouho slavili...
Co vás ještě v Rusku čeká?Ligu končíme na Saturnu, ale já hrát nebudu, protože jsem dostal čtvrtou žlutou kartu. Pak ještě kopeme 5. a 9. listopadu dva zápasy Ruského poháru. 21. listopadu máme slavnostní banket a hned druhý den letíme domů. Zpátky se vracím až 3. ledna.
Na co se nejvíc těšíte domů?Na rodiče, kamarády, známé a taky na bramborový salát od babičky. Rok jsem ho neměl a už jsem si ho dopředu objednal.
Strašákem železniční přejezdy
Jak jste si s manželkou a synem zvykli na život v Petrohradu?Poměrně rychle, rusky už mluvím v pohodě. Strašně mi pomohlo, že je tady se mnou rodina. Navíc bydlíme s ostatními všichni vedle sebe, takže se rozhodně nenudíme. Je to určitě lepší, než kdyby měl každý z nás domek na jiném konci města.
Co vás v Rusku nejvíc překvapilo?Asi fantastičtí fanoušci. Hrát před takovou kulisou je nádhera.
A vytáčí vás tam něco?Šílené železniční přejezdy. Možná to zní směšně, ale tady je to fakt síla. Když jedu nakupovat, musím vždycky přejíždět koleje a v devadesáti procentech případů jsou stažené závory. Tvoří se tam velké kolony. Tady mají zvyk, že přejezd zavřou snad čtvrthodiny předtím, než přijede vlak a dalších pět minut po jeho projetí trvá, než závory zase zvednou...
Zůstane v Petrohradu stejná česko-slovenská hráčská skupina?Všichni Češi by měli být v Petrohradu i příští sezónu. Jen Kamil nechytá, i když má dobrou fazónu a není vyloučeno, že by šel někam na hostování.
