Článek
Poprvé v dresu nového klubu jste měl možnost vyzkoušet, jak atmosféra nejprestižnějšího a nejsledovanějšího tureckého derby vypadá. Jaký dojem ve vás duel o Superpohár zanechal?
Měl jsem pocit, že fanoušci zboří stadión, jak řádili. Půlka jich fandila nám, druhá Galatasaryi, fakt síla. Obrovsky to prožívali. Zvláště, když se utkání prodlužovalo.
Na hřišti jste se objevil až deset minut před koncem řádné hrací doby...
Hrál jsem oba zápasy kvalifikace o Ligu mistrů, proto jsem tentokrát šel na hřiště až v závěru. A to už jsme hráli jen v deseti, protože po hodině nám sudí vyloučil Portugalce Bruno Alvese. Právě proto bylo otázkou času, kdy v oslabení inkasujeme.
Daleko podstatnější pro vás je zřejmě příprava na víkendový start turecké ligy a hlavně pak na play off o Ligu mistrů, kam jste se po nejrůznějších eskapádách přece jen dostali. Jak v klubu vůbec přijali změněný verdikt UEFA, která Fenerbahce nejprve z Champions League vyřadila, aby ho nakonec do kvalifikace zase vrátila?
Měli z toho druhé Vánoce. Zpočátku vůbec nechápali, proč mají být trestáni za něco, co se událo před dvěma lety. Zvláště, když v uplynulé sezóně mohli Evropskou ligu hrát a postoupit až do semifinále. Když už se s verdiktem pomalu smiřovali a trenér tomu přizpůsoboval i přípravu, přišla zpráva o tom, že Ligu mistrů přece jen hrajeme. Kapitán Emre s ní dorazil jako první a najednou to fakt vypadalo, jako kdyby se slavily Vánoce.
Museli jste ovšem do třetího kvalifikačního předkola...
V tom byl problém, protože jsme nabírali kondici, běhali bez míče, nacvičovali presink a najednou jsme skočili do Ligy mistrů. Trenér musel okamžitě překopat celý plán přípravy, zařadit do ní i taktiku, všechno měnit za pochodu. Na hřišti to bylo proti rakouskému Salcburku znát, protože některé herní návyky a automatismy nám logicky schází. Nehráli jsme dobře, ale postoupit se povedlo, což je podstatné.
Jak vůbec přivítal nový kouč Fenerbahce vás jako posilu z bundesligy?
Hned druhý den si mě zavolal a spustil, že mě z Leverkusenu zná, že ví, že mohu hrát stejně tak levého beka jako stopera. Trochu problém byl v tom, že jsem mu nerozuměl ani slovo a musel čekat na předkladatele.
Tým Fenerbahce tvoří mezinárodní soubor skládající se z fotbalistů ze všech koutů světa - Nigérií a Senegalem počínaje a třeba Nizozemím, Portugalskem či Brazílií konče. Jak se vůbec dorozumíváte?
To je fakt složité. Při přípravě či mítinku mluví nejprve trenér a po něm minimálně tři překladatelé. Všechno totiž musí tlumočit do angličtiny, francouzštiny a portugalštiny.
Lepší naučit se turecky. Nutí vás k tomu?
Zatím mně přidělili tlumočníka, na kterého se mohu obrátit, když potřebuju. Ale protože ho potřebuju na každém kroku, stal se mým největším tureckým přítelem překladač v mobilu.
A co přivykání na turecký fotbal? Po německé precisnosti a perfekcionalismu, který jste po léta zažíval v Leverkusenu, musí být trochu svízelné přivykat si na tureckou mentalitu...
Zatím mně dělalo největší problém si zvyknout na tréninky, které začínají až v sedm večer, když už má člověk pomalu celý den za sebou. V bundeslize jsem byl totiž zvyklý na přípravu, která pravidelně začínala v deset. Ale tahle odlišnost je logická, protože klima a teploty jsou u Bosporu jiné než v Německu. Přizpůsobím se, protože beru angažmá ve Fenerbahce jako novou fotbalovou výzvu i další životní zkušenost.
