Článek
Co si dnes myslíte o tom incidentu?
Viděl jsem to jen jednou a v tuto chvíli o něm nechci moc mluvit. Vždycky je těžké koukat se na sebe, jak ležíte na zemi. Ale přes to všechno jsem byl po zákroku schopen nějakého pohybu a trochu jsem komunikoval s doktorem. I když si to vůbec nepamatuju.
Viděl jste i zranění Carla Cudiciniho z konce zápasu?
Ano. Vypadalo to hrozivě. Není to nic příjemného sledovat takové věci. Ať jsem to byl já, Carlo nebo kterýkoli jiný fotbalista.
Zaregistroval jste, že i v české lize došlo k vážnému zranění? Kladenský útočník Simpson upadl do bezvědomí po souboji s teplickým Kaufmanem.
Shodou okolností jsem to viděl v televizi. Když se tohle stane, je to vždycky tragédie. Byl to vzdušný souboj, při kterém se může stát cokoli. Podle toho, co jsem se dozvěděl, byl Simpson v těžkém bezvědomí. Ale i tohle se ve fotbale stane mockrát. Jen poslední dobou toho bylo nějak víc.
Jak se momentálně cítíte?
Mám obrovské bolesti hlavy prakticky celý den. To je asi můj největší dosavadní problém. Ustoupí jen na chvíli, když si vezmu léky, které mám předepsané. A k tomu se přidává únava. Když se chci nadýchat venku čerstvého vzduchu, vydržím tam sotva půl hodiny a musím si jít domů sednout nebo na chvilku lehnout. Jsem vyždímaný, unavím se rychle.
Co teď děláte nejčastěji?
Nejvíc spím a užívám si čas s Martinou a naším labradorem Maxem. Občas koukám na televizi nebo si pustím nějaký film. Ale nevydržím u toho dlouho.
Co na váš zdravotní stav říkají lékaři?
Zatím to musím zaklepat, zotavuji se velice rychle. Za první týden jsem udělal obrovský pokrok. Ale všichni víme, že se nic nedá uspěchat. Hlavně si teď musím odpočinout a zapomenout na ten nepříjemný zážitek.
Můžete nastínit další plán vaší léčby?
Lékařské konzilium v čele s klubovým doktorem Bryanem Englishem mi stanovilo přesný plán. Je tam, co můžu a co zatím nemůžu dělat. Připravili mi program, který zahrnuje masáže, rehabilitace, krátké procházky. Pomalu začnu tělo zatěžovat a snad pozvolna naberu i svalovou hmotu.
Co nebo kdo vám zatím nejvíc pomohl?
Ač to říkám nerad, tak pobyt v nemocnici. Byl jsem v profesionálním prostředí, kde se o mě všichni starali na úrovni. Co se týče věcí mimo nemocnice, tak největší obdiv zaslouží manželka Martina. Taky spoluhráči, další lidé z klubu a moje rodina. Podporu jsem cítil ze všech stran.
Jak důležitá pro vás byla přítomnost Martiny v nemocnici?
Ona byla spolu s celou mojí rodinou ta úplně nejdůležitější. Byla tam se mnou od prvního dne, dokonce v době, kdy jsem nebyl při vědomí a nemohl její přítomnost cítit. Byla se mnou prakticky čtyřiadvacet hodin denně a byla hrozně unavená. Dokazovala mi lásku každou minutou svého pobytu u mě, čehož si moc vážím. Taky to pro ni nebylo jednoduché, ale je hodně statečná a to obrovské vypětí zvládla výborně.
Trénovat zatím nemůžete, neuděláte si s manželkou dovolenou?
Jedna z možností je, že s Martinou odjedeme někam pryč. Pro mě je těžké dívat se každý den na fotbal jen v televizi. Sedět doma a koukat na své kamarády, jak hrají o body tady v Anglii nebo v Lize mistrů. A já vím, že mě se tohle nejméně tři měsíce nebude týkat. Nicméně se s tím musím vyrovnat a tuhle nevděčnou roli přijmout.
Takže budete nějak relaxovat?
Letos to bylo strašně nahuštěné. Mistrovství světa, po něm operace ramen, všechno během tří měsíců. A pobyt u moře, kdy nemůžete hnout ani jednou rukou... To taky nebylo ono. Takže teď možná přišel čas. Hlavně Martina by si to zasloužila, chtěl bych být s ní. Doufám, že mě klub uvolní a na dva týdny spolu někam pojedeme. Bude to dobrá relaxace pro oba. Já trochu zapomenu na fotbal a získám zpátky energii a až budu zpátky, začnu naplno s rehabilitací a všemi dalšími činnostmi nezbytnými k mému návratu.
Spousta lidí vám drží palce při návratu. Je pro vás taková podpora důležitá?
Ještě jednou moc děkuji všem. Můžu slíbit, že udělám vše pro to, abych se vrátil ještě silnější než předtím. A doufám, že až budu zpátky, bude Chelsea první v lize s náskokem před ostatními a budeme ve hře v obou anglických pohárech i Lize mistrů.
Můžete prozradit, kteří brankáři vás po dobu pobytu v nemocnici či návratu domů kontaktovali?
Dostal jsem dopisy od každého z gólmanů Portsmouthu. Jeden od Portugalce Ricarda, který hraje za Sporting Lisabon, irský brankář Shay Given z Newcastlu mi poslal textovku. Bylo to od něj moc hezké, protože je teď taky zraněn. Dobře ví, co cítím. Přál mi rychlé uzdravení, moc mě to potěšilo.
Do branky Chelsea musel po zranění vás a Cudiciniho Hilário. Co na něj říkáte?
Jsem šťastný i za něj. Víte, když přišel do Chelsea, každý říkal, že tady bude jen jako trojka a on se s tím musel smířit. Nikdy není lehké takovou roli přijmout. Ale on hned prohlásil, že bude makat na sto procent, aby byl co nejlíp připraven, kdyby přišla šance. Ona přišla a Hilário ji chytil za pačesy. Proti Barceloně byl pod obrovským tlakem. Možná celý svět byl zvědavý, jestli takový zápas zvládne. A on se s tím vypořádal perfektně. Pak vychytal výhru s Portsmouthem, v poháru v Blackburnu udržel čisté konto a teď v sobotu znovu.
Nemrzí vás, že se všechno seběhlo ve chvíli, kdy jste měl životní formu?
Nevím, jestli zrovna životní. Třeba ty góly s Aston Villou a Charltonem... Byl jsem trochu zklamaný, že jsem je dostal. Ale jinak jsem byl spokojený. Hlavně kvůli tomu, že jsem se rychle a úspěšně vrátil po operaci ramen. Užíval jsem si každou minutu na hřišti a myslím, že to na mě bylo vidět.
Nebudete se po tak těžkém zranění v brance víc bát?
Přemýšlel jsem o tom. Bavili jsme se i s Carlem Cudicinim, který byl taky v bezvědomí a zapadl mu jazyk. Shodli jsme se, že si ani jeden z nás na ten incident nepamatuje, tak bychom se bát neměli. Budu vědět, že mám kovové výztuže v hlavě, ale když mi řekne doktor, že můžu jít na hřiště, nebude mi to vadit. Po operaci ramen jsem se taky nebál skočit útočníkovi pod nohy.
Napadlo vás po té operaci, že to mohlo dopadnout hůř a nemusel byste se vrátit do branky?
Kdybych musel skončit, byla by to tragédie. Ve čtyřiadvaceti letech se takhle zaseknout... Můžu hrát fotbal třeba ještě patnáct let, ale na druhou stranu, zdraví a život jsou přednější. S těžkým srdcem bych konec musel akceptovat. Naštěstí to dopadlo v rámci možností dobře.
Vlasy vám po operaci pomalu dorůstají, ale jizva na hlavě je stále vidět...
No jo, moc vlasů zatím nemám a jizvu každý vidí. Ale dorostou, z toho strach nemám. Jsem hlavně šťastný, že se můj stav zlepšuje ve všech aspektech.
