Hlavní obsah

Hübschman plánuje: Musíme hrát jako Barcelona

Doba temna ve spojení Tomáše Hübschmana s českou fotbalovou reprezentací je minulostí. Pozice devětadvacetiletého záložníka ukrajinského Šachtaru Doněck v národním celku se za poslední rok a půl rapidně změnila. Je nepostradatelným prvkem našeho elitního výběru. Jinak tomu nebude ani v úterním kvalifikačním utkání v Lichtenštejnsku, k němuž Bílkův výběr nastoupí ve Vaduzu ve 20 hodin.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Tomáš Hübschman (vpravo) se snaží odstavit od míč skotského kapitána Fletchera.

Článek

Český tým se k zápasu v Lichtenštejnsku vypravil už v neděli. Co pro vás představovalo netradiční dvoudenní soustředění v místě utkání?

Se Šachtarem Doněck tak létáme často. Třeba k utkání Ligy mistrů v Braze jsme letěli v neděli odpoledne po regeneračním tréninku následujícím po sobotním ligovém zápase a v Portugalsku jsme hráli až v úterý. Byl jsem rád, že jsme letěli nedaleko Vaduzu a nemuseli jsme dlouho autobusem, na který nejsem zvyklý. Z letadla jsme nastoupili prakticky rovnou do autobusu a byli v hotelu za pětatřicet minut. Měli jsme čas na saunu, bazén i další potřebné věci.

Ani před soubojem s Lichtenštejnskem jste tedy nechtěli nic podcenit?

Tady v hotelu ve Vaduzu jsme měli dobré podmínky pro regeneraci. A v pondělí jsme měli celý den klid na přípravu. Bylo mnohem více času, než když se do dějiště utkání přesouváte den před zápasem. Pak je všechno hodně rychlé, hektické. Zvolená varianta je možná složitější a ekonomicky náročnější, ale pro hráče rozhodně lepší.

Nerozhodil vás ani let v poloprázdném letadle kvůli váhovému omezení a přistání na malém letišti pro civilní letadla, kde byla brzdná dráha vypočítána prakticky na centimetry?

Mně to nepřišlo. Já jsem zvyklý z Ukrajiny i na horší lety. V Doněcku někdy létáme naslepo a z mlhy vypadneme na přistávací plochu. Okolí města je rovné, fouká silný vítr a někdy dosednutí není ideální. Hlavně na podzim a v zimě to bývá veselé. Ale za šest a půl roku jsme jen jednou nepřistáli v Doněcku a odklonili nás jinam.

Půjde český tým po vítězství nad Skotskem do zápasu v Lichtenštensku uvolněný a bez stresu? Mohou se fanoušci těšit na parádní podívanou?

Vyjma pár zemí jako Andorra či San Marino už není mnoho týmu, které by nějak dramaticky zaostávaly. Lichtenštejnsko neprohrává o více než o jeden o dva góly. Už nejsou na úrovni San Marina. Zlepšení je u hráčů Lichtenštejnska vážně vidět. Zvedá se více týmu. Podívejte se na Arménii, která porazila Slovensko. Ale samozřejmě je kvalita na naší straně větší. Rozhodující znovu bude první gól. Pokud je rychle překonáme, bude se nám hrát mnohem lehčeji.

Kapitán Tomáš Hübschman na tréninku české fotbalové reprezentacefoto: ČTK/Radek Petrášek

Očekáváte jiný průběh zápasu než se Skotskem nebo lze i tentokrát tušit, že domácí budou bránit v jedenácti hráčích?

Utkání může být o trpělivosti. Musíme hrát stejný styl jako se Skoty. Pokud budeme nervózní a budeme spěchat, určitě se dopustíme více chyb a ztrát míče, což nám nepřidá a k tlaku nepomůže. Musíme mít míč na kopačkách, nikoli v autu.

Neotravuje vás takový způsob hry, kdy musíte pouze dobývat zahuštěnou defenzivu soupeře?

Fotbal se vyvíjí. Není to jen věc Lichtenštejnska. Každý ví, jakou taktiku se dá uspět proti lepšímu soupeři. A snaží se to aplikovat. Parádním příkladem je Barcelona, která hraje tyhle zápasy každé tři dny. Všichni se proti ní snaží bránit a být v bloku, nedat hráčům kolem Messiho a spol. prostor. A oni se s tím umí vypořádat. Nikam se neženou, mají velké procento držení míče, snaží se unavit soupeře, mnohdy rozhodují v druhé půli či v samém závěru utkání, kdy soupeř nestíhá zakrývat nebezpečné prostory. Stejně musíme hrát my. Je třeba trpělivosti a čekat na jednu nebo dvě šance.

Ale ty jsme si vytvořili i v utkání se Skotskem a Litvou, jenže jsme doplatili na realizaci.

Doufám, že první kvalifikační utkání bylo první a poslední věcí, která se v boji o šampionát v Polsku a na Ukrajině nepovedla. Se Skotskem jsme projevili dostatek trpělivosti, ale v předešlém utkání jsme byli zbrklí, ztráceli jsme míče a strašně jsme se nadřeli.

Reklama