Článek
„Nejde o nejtěžší chvíli. Nejhůře mi bylo, když jsme neuspěli v baráži o mistrovství světa 2002. Tohle je spíše zajímavá situace,“ culil se kapitán Tomáš Rosický před bojem se Skoty.
Snažil se chránit sebe i tým před vidinou časného krachu postupových nadějí. Na hřišti však zůstal osamocen a až příliš vyčníval nad spoluhráči. Opět se ukázalo, jak nezastupitelnou má roli. Přihrávkami zařídil všechny tři góly v dvojzápase se Skotskem a s Lichtenštejnskem.
Je motorem týmu. Jinak totiž šlo o ojedinělé záblesky zlepšení, přehlídku alibismu a marnosti v koncovce. Jistě, na oba soupeře herní projev stačil. Vždyť Skotové na jakoukoliv ofenzívu v Praze rezignovali. A hráči lichtenštejnského knížectví i přes jasnou roli outsidera vyslali jasný signál, že česká defenzíva není z nejpevnějších. „Ani jeden z říjnových zápasů obranu dostatečně neprověřil,“ přiznal trenér Michal Bílek.
Neradostné zjištění hlavně při vědomí, že ani útočná síla nejede na maximální obrátky. Oslnivý debut V. Kadlece je slibný. Stejně jako neúnavnost Necida, jeho drzost a nebojácnost. Jenže produktivita je žalostná. A střet se španělskou obranou bude vyžadovat mnohem více úsilí a chytrosti než s posledními soupeři. Šest podzimních bodů tak není důvodem k oslavám. Jde jen o splnění povinnosti. A stejně jen zčásti. Litevská kaňka je nesmazatelná!
„Tým prochází přerodem. Musíme zabudovat nové hráče. Ale uvědomuju si, že není čas na to, abychom neměli výsledky,“ připouští Bílek, že česká reprezentace si nemůže dovolit absenci na dalším velkém turnaji. Ať už z hlediska financí, či prestiže.
