Porto deklasovalo Monako, Plašil jen na lavičce

Úvodní dějství finálového klání Monaka a Porta nenabídlo příliš zajímavých momentů. Kdo čekal od francouzského celku, který na cestě do finále Ligy mistrů nastřílel nejvíce branek, ofenzivní smršť, musel být zklamán.

Hráči Porta byli na největší hrozbu Morientese velmi dobře připraveni a španělský kanonýr se nemohl probít do výrazné šance.

Fanouškům Monaka se navíc přitížilo, když se po třiadvaceti minutách poroučel ze hřiště kapitán Giuly. Smutný okamžik nejen pro knížecí rodinku v útrobách hlediště, vždyť sedmadvacetiletý tahoun týmu z Riviery byl po Morientesovi dalším esem v rukávu kouče Deschampse.

Červenobílí se museli se ztrátou smířit, Giulyho nahradil na trávníku Chorvat Pršo. Ani jemu se však na hrotu nijak zvlášť nedařilo a tak udeřilo na druhé straně. Devatenáctiletý brazilský útočník Carlos Alberto poprvé rozjásal Arénu AufSchalke, když šest minut před pauzou parádní ranou z hloubi šestnáctky pročistil horní růžek Romovy svatyně.

V Portu si mohli mnout ruce, vždyť mladičký střelec přišel do Evropy z Fluminense až letos v lednu. O pár měsíců později se pak stal třetím nejmladším střelcem v historii finálových klání Ligy mistrů. Nejen skvělý nákup, ale také neméně výtečný tah kouče Mourinha, který dal Albertovi přednost před McCarthym.

I po obrátce se hra nesla v podobném duchu jako první poločas. Porto bedlivě střežilo ofenzivní trumfy soupeře, hráči v modrobílých dresech v nouzi protihráče i pořádně přibrousili. I proto se v zakončení častěji než Morientes objevoval 'buldozer' Pršo. Jenže v jedné z šancí mu míč odskočil od stehna do zámezí, v další zase hlavou nemířil přesně.

Po hodině hry bylo zřejmé, že portugalský celek hodlá vsadit na pečlivou defenzívu a těsný náskok proměnit v ceněnou trofej.

Monako se naopak rozhodlo hrát vabank, i proto kouč Deschamps poslal na závěrečných třicet minut na hřiště Nondu. Ten v semifinále s Chelsea skóroval po pouhých patnácti vteřinách od příchodu na hřiště, v Gelsenkirchenu podobný kousek nezopakoval.

Jenže odvážná hra se Monaku nevyplatila. V 71. minutě se na trojici obránců vyřítili tři hráči Porta, jejichž kombinaci dokonale zakončil z dvanácti metrů Deco. A mohlo být hůř, když se o dvě minuty později do červenobílého defenzivního ementálu zakousl Derlei, ale akci nedokončil.

Krátce před tím sáhl Deschamps potřetí do sestavy svého týmu a rozesmutnil české fanoušky. Záložník Plašil, který se mohl stát prvním Čechem, jenž si zahrál finále Ligy mistrů, zůstal jen na lavičce. Z té pak přihlížel třetímu úderu Porta, který měl na svědomí v pětasedmdesáté minutě Aleničev.

Derlei centroval, ale nešťastná Zikosova teč míč nabídla právě Aleničevovi a ten vyloženou šancí nepohrdl. Tváří v tvář Romu prostřelil.

V posledních minutách si užil své gólman Porta Baia. V krátké době byl dvakrát ošetřován po ostrých zákrocích Squillaciho a Ibarry. Ovšem zkušený brankář dohrával i se šrámy, vždyť po utkání mohl zvednout třetí pohárovou trofej v kariéře. Po zisku Poháru vítězů poháru s Barcelonou se loni s Portem radoval v Poháru UEFA.

Z tvrdého direktu se už Monako neprobralo, ani při vyložené šanci Evry nedosáhlo na čestný úspěch a po závěrečném hvizdu sudího Nielsena vypukla v Gelsenkirchenu modrobílá radost.

Porto vyhrálo nejcennější evropskou klubovou trofej po 17 letech. V roce 1987 se radovalo poprvé, když ve Vídni porazilo mnichovský Bayern 2:1.