Článek
"Fenerbahce bylo určitě soupeřem, s nímž se dalo hrát, pojetí jeho hry by mělo Spartě vyhovovat. Bohužel se ukázalo, že Letenští se neumějí vyrovnat se situací, kdy chybí důležitý hráč pro finální fázi, a to jak před vlastní, tak před brankou soupeře.
Pokud chcete uhrát výsledek s mužstvem, které je sportovně na vaší úrovni, musíte dát do utkání něco navíc. A to buď individuální kvalitou hráčů nebo týmově. A to jsem na straně Sparty neviděl.
K nedorozumění, které 'vyrobili' Blažek s Kováčem: myslím, že na rozhodující brance nesou oba svůj díl viny. K podobným situacím občas dochází, někdy z toho gól je, někdy ne. Chtěl bych ale upozornit, že soupeř se podobných minel vyvaroval. Chyba byla především ve špatném pokrytí prostoru po autovém vhazování, soupeř neměl vůbec dostat prostor pro centr.
Spoléhat na další šanci je fatální
Sparta ale váhala i ve finální fázi. Vybavuji si akci Juna, při níž jeho spoluhráči očividně čekali, jak dopadne, místo aby jej před brankou soupeře doplnili a agresivnějím pojetím se snažili o změnu skóre. Pokud se do útoku nezapojuje víc hráčů, pro soupeře není těžké odhadnout, co přijde.
Problém je, že Sparťané nemají podobný útočný systém zautomatizovaný. V naší lize jim na čelo tabulky stačí to, co hrají. V mezinárodním měřítku ale s podobným stylem neobstojí. A pokud uspět chtějí, tak musejí na soupeře vyrukovat s něčím dalším. S větší agresivitou, atypickými hráči. A pokud nemají to, tak alespoň propracovaným systémem.
Strakův tým nebyl proti Fenerbahce bez šancí, trestuhodně je ale zahodil. Hráči jsou možná z ligy zvyklí spoléhat na to, že spálenou příležitost zachrání jiná. Jenže v Lize mistrů může během zápasu takový okamžik přijít jen jednou za zápas. A pak je váhání fatální."
