Článek
Bral jste absenci tak, že nehrajete pravidelně, takže kouč nemá důvod vás povolávat?
Chápal jsem to. V minulé sezoně jsem hrál málo, kolikrát jen pár minut, a pak zase nic.
Už je to zlé období za vámi?
Doufám... Čekání na šanci bylo nekonečné.
V Boloni byli na levý okraj středové řady lepší hráči, nebo šlo o nepřízeň trenéra?
Asi tam byli z pohledu trenéra lepší kluci. Kdybych je předčil o parník, tak bych hrál. Nepřízeň trenéra v tom nebyla. Zeptal jsem se ho, co dělám špatně, jestli třeba netrénuju, jak si představuje on, a co mám udělat, abych dostal šanci. Řekl mi, že trénuji dobře, ale konkurence je velká a já si musím na šanci počkat. Držel jsem se toho. Víc jsem dělat nemohl.
Když jste nehrál, přepadaly vás nepříjemné myšlenky, zvažoval jste i odchod?
Bylo to hodně nepříjemné období. Od pondělí trénujete naplno, a v pátek dostanete za uši. Podle sestavy při tréninku zjistíte, že v základu nejste, což pak potvrdil sobotní trénink. A tak dokola. To vás na nějaký čas zlomí... Pořád slyšíte, že šance zase přijde, a ono nic. Když se o mne začal zajímat jiný klub, vedení Boloně mu řeklo, že se mnou počítá a nepustí mě. Důležité bylo srovnání, že nejsem horší než ti, co hrají. A v tu šanci jsem zase uvěřil.
Jak jste se z těžkých momentů dostával?
Moc mi pomohla rodina, a kamarádi, kteří mě povzbuzovali, psali, že ze Serie A se neutíká. Boloňa je krásné město, pomáhalo mi i to, když jsme se šli projít nebo si sednout na kávu.
Dalo vám tohle období něco i pro život?
Víc jsem si začal vážit, když jsem hrál, a to platí stále. Ve Spartě jsem hrál pořád, zpočátku v Boloni také, bral jsem to jako samozřejmost. Na zadek mě posadila minulá sezona.
Na podzim přišel zlom. Bylo to příchodem nového trenéra Filippa Inzaghiho?
I jeho jsem se ptal, zda se mnou počítá, nebo mám hledat jinou variantu. V šestadvaceti letech potřebuji hrát, ne sedět na lavičce. Mně i dalším hráčům řekl, že s námi počítá a šanci dostaneme. Cítil jsem od něj důvěru. Šance přišla po pěti zápasech, začal jsem v utkání, v němž jsme porazili AS Řím 2:0, v utkání s Chievem jsem po dlouhé době nahrál na gól. Teď musím důvěru potvrzovat, platí to ale pro celý tým, máme kvalitu na klidný střed tabulky. Problém je, že zbytečně ztrácíme vyhrané zápasy, což nás sráží.
Změnila se Serie A za více než dva roky, co v ní působíte?
Určitě jde kvalitativně nahoru, velký boom přišel s Cristianem Ronaldem, ale ani on to neměl lehké. Hraje se tu jiný fotbal, víc svázaný taktikou, je to velký hráč, dokázal se prosadit.
Kdy jste se dozvěděl, že máte přijet?
Trenér Šilhavý mi volal, co bych říkal tomu, kdyby mne v případě potřeby povolal. Samozřejmě jsem rád souhlasil. Pak mi volal, že je někdo nakřápnutý, abych přijel. Vyrazil jsem, jak nejrychleji to šlo a v pondělí po poledni jsem byl v Praze, akorát na oběd.
Těšil jste se hodně, že v reprezentaci uvidíte zase kamarády a obléknete si reprezentační dres?
Na nároďák jsem se těšil vždycky, ale teď ještě víc, protože jsem tu víc, než rok nebyl. Chybělo mi to, kluci i atmosféra kolem. Moc si pozvánky vážím.
Znovu se v ní sešel úspěšný sparťanský ročník 1992...
To je strašně fajn. Kuba Brabec, Pavel Kadeřábek, Jirka Skalák, Martin Frýdek... Máme si o čem povídat. Vždyť jsem s nimi prožil i kus dětství a dostali jsme se až do reprezentace.
Co čekáváte ve čtvrtek od Poláků?
Moc se jim na podzim nedaří, ale mají silné mužstvo v čele s Lewandowskim. Výborně si vede i Piatek, který střílí v Itálii góly za Janov, jeden dal i nám. Bude to hodně těžký zápas.
Po přípravném utkání v Polsku vás čeká poslední duel Ligy národů se Slováky...
To bude hodně prestižní utkání, opravdové derby. Svůj vůbec první zápas za reprezentační áčko jsem odehrál právě proti Slovákům, na podzim 2012 v Olomouci, vyhráli jsme 3:0. Přihrál jsem tenkrát na gól Davidovi Lafatovi. Viděl jsem v televizi první utkání v Trnavě, mělo náboj a dobrou atmosféru. Věřím, že v pondělí bude ještě lepší. Chodil jsem na reprezentaci už jako kluk, pamatuji si třeba slavné vítězství nad Nizozemskem na Letné 3:1 v roce 2004. Bylo by fajn nastartovat znovu takovou úspěšnou éru. Uvědomuji si, že právě naše generace by už měla převzít odpovědnost.
