Článek
Máte za sebou první sezónu ve francouzském klubu St. Etienne. Jaká byla?
Taková zvláštní. Měli jsme obrovské výkyvy ve výkonnosti. Když jsme byli čtvrtí, tak už mnozí mluvili o Lize mistrů, ale nakonec jsme skončili jedenáctí. Jen jsem se znovu utvrdil, že deset kol před koncem soutěže se ještě nemá dopředu nic velkého plánovat.
Hodně se psalo o dost svízelné pozici trenéra Ivana Haška, který měl údajně neshody s vedením i asistentem. Jak jste to vnímal?
Měl to hrozně těžké, hlavně ke konci. Raději už se k tomu nechci ani vracet. Na Ivana byl vyvinutý obrovský tlak, ostatně St. Etienne je ambiciózní klub, jeden z nejpopulárnějších ve Francii. Někdy by však bylo lepší nechat hráče i celý tým více v klidu a nepouštět věci hned do médií. To se bohužel nestalo a pohodu uvnitř mužstva to dost narušilo.
Takže si mužstvo hlavně v závěru soutěže neužilo moc klidu?
V klubu asi bylo hodně dusno. Jenže já to tak nevnímal, protože jsem neuměl francouzsky, a tak jsem nečetl noviny. Moc jsem nevěděl, co se v klubu děje, ale poznal jsem, že je všechno napjaté. Atmosféra byla skutečně hodně zvláštní.
Jak byste charakterizoval elitní francouzskou soutěž?
Je to těžká liga. Řada lidí si myslí, že se ve Francii hraje hlavně technický fotbal, ale ve skutečnosti to je boj o každý metr hřiště. Rychlý, tvrdý fotbal. Působí tam moc kvalitní hráči, o kterých se třeba tolik neví, hlavně ti z afrických zemí. Evropští fanoušci tyto hráče poznají až ve chvíli, kdy přestoupí třeba do Anglie. Francouzská liga přece jen není tolik na očích.
Zpočátku přicházely informace, že se vám dařilo, pak jste se ale trochu vytratil.
Když jsem hrál ve středu nebo zprava, tak mi to docela šlo, ale pokud jsem nastoupil na levý kraj zálohy, bylo to zlé. Vím to. To není mé místo, být zapíchnutý u lajny a jen jezdit. Já pořád myslel na defenzivní povinnosti a nic jsem neukázal směrem dopředu. Potřebuji víc volnosti.
Nechybí vám už zase taková hvězdná sezóna, jakou jste prožil v Ostravě?
Kdybych se vrátil domů, tak by to možná fotbalově pro mě bylo lepší. V cizině mám kolem sebe jen rodinu, jsme pořád sami a to je těžké. Jdu na trénink, pak domů, akorát se natáhnu na gauč a koukám do čtyř stěn. Občas si vyjdeme do města, nebo si skočím na golf, ale kamarádi i život v Česku mi hodně chybí. Tady se lépe odreaguji, na hřiště pak jdu s čistou hlavou. Doma jsem opravdu nejraději, ale pár let bych samozřejmě ještě chtěl v cizině zůstat.
Trenér Hašek klub opustil. Nebude to znamenat také váš konec?
Mám v St. Etienne smlouvu na dva roky, ale nikdo neví, co se v klubu bude dít. Myslím si, že ani někteří hráči se čtyřletými kontrakty netuší, zda zůstanou, jestli o ně klub bude stát. Je mi jasné, že s novým trenérem to bude kvůli řeči komunikačně těžší, ale na druhou stranu tam už dlouho působil coby asistent a já s ním žádné problémy neměl. Takže uvidíme.
Francie, to je i země výtečného vína. Už jste se stal vytříbeným znalcem?
Vůbec ne. Se ženou si občas otevřeme láhev, třeba k nějakému masu nebo si k večeři někde v restauraci objednáme sklenku. Já mám ale stejně raději pivo, dokonce tam bez problémů seženu i plzeňské, tak je to v naprosté pohodě.
