Článek
„Sotva jsme přiletěli do Rakouska, atmosféra šampionátu na mě dýchla. Všechno kolem: vítání, hotel, ochranka, média. I hřiště je kvůli oplocení trochu jiné, než když jsme tady byli naposledy.
Hotel Dorint všichni dobře známe, každý jde najisto. Nemusíme se ptát, kde je regenerace, posilovna. Já osobně jsem hrozně rád, že jsme ve známém prostředí. Je to daleko jednodušší. Po příjezdu jsem stihl akorát zajít na oběd, vybalit věci, trošku jsem si odpočinul a zašel jsem se protáhnout do posilovny, protože jsem dva dny odpočíval.
Na pokoji jsem tradičně s Davidem Jarolímem. Vůbec jsem nepřemýšlel, že bych si vybral jednolůžkový pokoj. Nehledám soukromí. Je pro mě příjemné si s někým popovídat nebo se podívat na film. Hodně si rozumíme, jsme oba klidné povahy a vyhovíme si. Protože je David o něco starší, tak je mazák on, ale nemusím zase dělat všechno. Třeba o zhasínání se poctivě dělíme...
Loučení s rodinou pro mě bylo těžké. Přišlo mi, že syn Luca byl poprvé takový smutný. Ale na druhou stranu bych byl rád, abychom se domů vraceli co nejpozději. Věřím, že budeme úspěšní a nezůstaneme tady jen čtrnáct dní, ale tři nebo čtyři týdny. Rodina mi to určitě odpustí. Strašně bych chtěl, aby malý s manželkou Peťkou přijeli na finále...
Na cestu mi žádný talisman nepřibalili, ale mám je v srdíčku a to mi stačí. S Peťkou už jsem si telefonoval, slyšel jsem i malého a bylo to moc krásné. Minimálně jednou denně se uslyšíme.“
