Článek
Sivok naposledy v českém dresu nastoupil v listopadu loňského roku do přípravného utkání s Kanadou, v němž Česko slavilo výhru 2:0. Následně jej však ze hry vyřadilo zranění kolena. „Zažíval jsem stejný problém už potřetí. A nečekal jsem, že návrat bude tak dlouhý. Spadnul jsem na dno a musel se vyhrabat. Ale bral jsem vše jako výzvu. Nevzdával jsem se. Nehonily se mi hlavou myšlenky, že bych se snad neměl vrátit na bývalou úroveň," vracel se Sivok k operaci přetržených křížových vazů.
Reprezentace se pro něj na dlouhé měsíce stala zapovězenou. Při budování nového mužstva pod taktovkou Pavla Vrby chyběl. „Musel jsem se prosadit v klubu, kde jsem měl před zraněním pozici silnou. Přesto bylo potřeba znovu dokázat, že mám na základní sestavu. Nejde o nic snadného, ale nikdy jsem neměl potíže s návraty po zranění," vykládal Sivok.
Právě předešlé trable stejného charakteru jej zocelily. Znovu ukázal vůli bojovníka. „Opakované návraty nejsou ničím příjemným. Člověk na dva měsíce vysadí, kondičně i herně musí získat sebedůvěru, rovněž důvěru trenéra. Ale tím, že jsem situaci nezažíval prvně, nebyla tak obtížná," usmál se Sivok.
S Vrbou se dobře znají
Když jej trenér Vrba povolal na kvalifikační dvojzápas v Turecku a Kazachstánu, byl nadšený. „Jsem rád, že mohu zažívat atmosféru reprezentace. Člověk si psychicky odpočine od klubových povinností. A já si nominace ohromně vážím. Je to odměna! Vyznamenání," radoval se Sivok, který nového reprezentačního trenéra dobře zná. „Když mi bylo patnáct a hrál jsem za České Budějovice, on vedl stejný výběr ostravského Baníku. A později mě trénoval v reprezentační sedmnáctce a dvacítce."
Nepředpokládal, že by hned dostal důvěru a nastoupil v základní sestavě. „Vůbec jsem to neřešil. Snažil jsem se pomoci každou informací," vykládal.
Vrba jej poslal v Istanbulu v páteční noci do hry od první minuty. A Sivok se odměnil královsky. Vstřelil hlavou vyrovnávací gól na 1:1. „Turci ukazovali, jak jsou individuálně fantastičtí. Počítali jsme, že na nás vletí. Vždyť doma ani nemohli hrát jinak. Myslím, že nás zachránilo rychlé vyrovnání," přemítal zkušený bek, který trefu do sítě klubového spoluhráče Zengina neslavil.
Obrovská radost, ale diváky nechtěl dráždit
„Uvnitř jsem měl obrovskou radost. Ale nechtěl jsem dráždit tribuny. Navíc se moc nesluší, abych po sedmi letech v Turecku skákal a dělal kotrmelce," vysvětloval Sivok. V dalším průběhu vysoko čněl nad většinou spoluhráčů. „Neřekl bych, že šlo o můj nejlepší zápas v národním dresu," prohlásil skromně šestačtyřicetinásobný reprezentant.
S přehledem vyhrával hlavičkové souboje, dirigoval parťáky, rozehrával. Závěr dohrál jakoby v transu. „Byl to pro mě specifický zápas," usmál se.
Sivok byl rád, že přispěl k pokračování spanilé české jízdy kvalifikační skupinou. Po skalpu Nizozemska mají Češi i ten turecký. „Když jsem viděl los skupiny, měl jsem strach. Ale teď je špatná příprava zapomenutá. Ještě neprohrát v Kazachstánu a bude to super. Nicméně si velmi dobře uvědomuji, že nepůjde o nic snadného," říkal Sivok s vyhlídkou čtyřhodinového přesunu z Istanbulu do Astany.
