Článek
„Byl jsem šťastný a nadšený, že jsem se do áčka dostal. Je to další splněný sen. Ale abych pravdu řekl, ani jsem s tím moc nepočítal. Soustředil jsem se, abych hrál co nejlépe za Spartu a postoupili jsme do základní skupiny Evropské ligy. Tohle byla třešnička na dortu," přiznal na svém prvním srazu v áčku.
„Trochu to připomínalo sraz jednadvacítky. Je nás tu víc. Na pokoji bydlím s Jirkou Skalákem. Samozřejmě to je trochu jiné, potkávám starší hráče. Další přijedou během pondělí. Všechny znám osobně. Některé jako spoluhráče, proti jiným jsem hrál, nebo jsme se potkali na různých akcích... Jen Tomáše Sivoka jsem zatím znal je z televize," přiznal s úsměvem.
Táta měl snad větší radost, než já
Otec Martina Frýdka, stejného jména i příjmení, byl oporou Sparty v osmdesátých a devadesátých letech. V reprezentaci odehrál sedmatřicet utkání a dal čtyři branky. Ve sbírce má i stříbro z evropského šampionátu 1996 v Anglii. „Táta měl snad ještě větší radost, než já. Gratuloval mi, ale na víc nebyl čas. Samozřejmě bych ho rád dohonil i co se týká startů za reprezentaci a úspěchů, ale nebude to jednoduché. Zatím mám na kontě startů nulu," vyprávěl Frýdek mladší.
„Když přivezl táta stříbro z Anglie, byly mi čtyři roky, takže si nepamatuji, jestli jsem na něj tehdy vůbec koukal v televizi. Že je fotbalista jsem si uvědomil tak o rok dva později a samozřejmě jsem mockrát držel v ruce tu stříbrnou medaili," dodal Frýdek junior.
Dvaadevadesátka útočí...
Ročník narození 1992 je z pohledu českého fotbalu jeden z nejvydařenějších. Přivezl například stříbro z evropského šampionátu devatenáctiletých. Letos ale nesplnil očekávání na šampionátu jednadvacetiletých. Doma se od něj čekalo víc. Jeho nejlepší hráči však o sobě dávají vědět. Dvaadevadesátka útočí... Trenér Pavel Vrba už jich má v týmu pět. Tomáš Kalas je o rok mladší. Ladislav Krejčí a Pavel Kadeřábek jsou v áčku už „starousedlíky."
Na probíhající sraz Vrba poprvé pozval gólmana Tomáše Koubka a záložníky Jiřího Skaláka s Martinem Frýdkem. „Na to je ještě čas, abychom mohli mluvit o generační výměně, musíme si místo v áčku teprve vybojovat. Já osobně zůstávám nohama na zemi a pokorný. Musím na sobě ještě hodně pracovat," pravil skromně Frýdek junior.
Poznávání nového prostředí je jedna věc, ale sedět jen na tribuně nebo lavičce Martin Frýdek nechce. „Samozřejmě bych si přál, aby mne trenér Vrba poslal na hřiště. Udělám všechno proto, abych mu dokázal, že mohu hrát. Jsou tu ale zkušenější hráči. Nebudou to jednoduché zápasy. Budu rád za každou minutu, pokud mi ji poskytne. To je ale spíš otázka na trenéra. Říkám si, že můj čas přijde," prozradil svoje přání.
A hned dodal: „Pochopitelně kvalifikaci jsem sledoval, většinou s klukama z jednadvacítky, protože jsme měli sraz ve stejnou dobu. Tyhle dva zápasy budou moc důležité, ale ty říjnové s Tureckem a v Nizozemsku také. Věřím, že se postup podaří. Rád bych se pak vešel i do nominace na mistrovství Evropy ve Francii. To je ale všechno ještě daleko."
Univerzálnost, nebo zaplácávání děr
Trenér Vrba hovořil při nominaci o Frýdkově univerzálnosti. Může hrát kdekoliv, od obrany, přes zálohu, až po útok, navíc vpravo i vlevo, případně v prostředku. To by měla být jeho velká výhoda.
„Z pohledu trenéra to asi přednost je, ale pro mne to není až tak jednoduché, nastupovat na různých místech a pořád si zvykat. Spíš to kolikrát vypadá tak, že s Frýdkem se zaplácne kdejaká díra v sestavě. Za jistých okolností to tedy může být pro mne výhoda," říkal Martin Frýdek s úsměvem.
