Článek
Bere situaci, jaká je a problém z ní rozhodně nedělá. „Jsme tady se Zdenou dva konkurenti, ale minimálně dva hráči jsou v nároďáku na každý post. Rozhodne trenér Rada a já se snažím dělat vše pro to, abych hrál. Pokud to dopadne jinak, rozhodně nebudu uražený,“ tvrdí Zdeněk Pospěch před startem kvalifikace. „Není nikde psáno, že bude hrát obrana pořád ve stejném složení. Někdy je třeba ofenzivnější pojetí, jindy méně, ale šance může přijít vždycky. Člověk musí makat a být připraven na to, že se do základu může dostat,“ dodává.
Přípravu si nemůže vynachválit
Mužstvo si v těchto dnech užívá první delší přípravný blok s novým koučem Radou a v prosinci třicetiletý obránce si to zatím nemůže vynachválit. „Třeba angažování kondičního trenéra je velké plus. Musím přiznat, že ve středu jsem si poprvé po dlouhé době velice dobře zatrénoval. Tohle za pana Brücknera nebylo, ale on se zase soustředil na jiné věci. Pro mě je takový trénink velké zpestření,“ přiznává Pospěch.
S kondičním trenérem pracoval při předchozím angažmá ve Spartě a k dispozici ho hráči mají i v FC Kodaň. „V dnešní době už je podle mě nutnost mít takového experta u týmu. Pro všechny hráče je to plus,“ libuje si nad Radovou novinkou. Předchozí kouč Brückner přitom tyto moderní trendy ignoroval, práci se specialistou tohoto ražení odmítal.
Jak vnímá Pospěch rozdíl mezi oběma trenéry? „Pan Rada se snaží hodně komunikovat s hráči. Pořád se ptá, jestli máme nějaké připomínky. Trenér Brückner řešil některé věci víc po svém. Samozřejmě se s námi bavil také, ale možná v o něco menší míře.“
U Sionků nic nezapálili
Devítinásobný český reprezentant je od ledna hráčem FC Kodaň a jak říká, na život i fotbal v Dánsku už si zvykl. „Zlepšil jsem angličtinu, ale Libor je v ní přece jen daleko lepší, tak ho občas ještě využívám. Navíc jeho manželka umí trochu dánštinu, tak někdy pomáhá i ona,“ prozrazuje Pospěch.
On sám rodinu v Dánsku natrvalo nemá. „Manželka s dcerou za mnou hodně jezdí, ale když jsou doma v Opavě, tak k Sionkům chodím dost často. Bydlíme kousíček od sebe, někdy mě pozvou na jídlo. Je to lepší, než abych sám něco vařil,“ lebedí si. Přes léto se na zahradě u Sionků i grilovalo. „Nechal jsem to hlavně na Liborovi. Už se to naučil a docela mu to jde. Pekli jsme hlavně ryby,“ vrací se k přípravě lahůdek. „A nic jsme nezapálili,“ dodává se smíchem v narážce na nedávné grilovací extempore reprezentačního spoluhráče Fenina.
V Kodani konurence narostla
Stěžovat si nemůže ani na fotbal. V dánském klubu hraje pravidelně. Narozdíl od Sionka, který si po nucené pauze kvůli zranění bude muset pozici vybojovat zpátky. „Konkurence v týmu je teď opravdu velká. V minulé sezóně platilo pravidlo, že k zápasu museli být nominováni tři hráči mladší jednadvaceti let, ale teď to zrušili. Takže na každé utkání jezdí sedmnáct vyrovnaných borců,“ poukazuje na novinku.
„Jen vstup do sezóny mohl být trochu lepší. Máme jedenáct bodů z šesti zápasů, teď naposledy jsme smolně prohráli derby s Bröndby. Ale věřím, že půjdeme nahoru,“ dodává Pospěch.
