Článek
Postup na EURO 2008 sice pomáhal vykopat, do Brücknerova výběru pro evropský šampionát se ale nakonec nedostal. A další nominace ho rovněž míjely... Za Brücknera, Rady i za vlády letního krále české reprezentace Straky.
„Za začátku to mrzelo, ale pak jsem pustil z hlavy, že si už si na mě trenéři nevzpomněli. Prostě hráli jiní, i když myslím, že se mně v Německu dařilo vždycky,“ nedělal třiatřicetiletý Jiří Štajner žádnou vědu z toho, že ho trenéři národního mužstva po tři roky vytrvale přehlíželi.
Dres mu nachystali s předstihem
Přitom v Hannoveru patří pomalu k ikonám, neboť jeho dres už obléká sedm dlouhých let a v bundeslize odehrál rovných 200 zápasů. Právě o víkendu v premiérovém duelu nového ročníku proti berlínské Hertě nastupoval k tomu jubilejnímu.
„I dres s číslicí 200 na zádech mně nechalo vedení klubu vyrobit, jenže všechno nějak uspěchali. K dvoustému utkání jsem totiž měl nastoupit už na jaře, jenže jsem se zranil a tak jsem si musel počkat. Bohužel právě na zápas s Herthou, který pro nás dopadl neslavně. Měli jsme dvě velké šance, nastřelili břevno, jenže gól jsme nedali. Soupeři naopak stačila jediná střela ke třem bodům,“ posteskl si Štajner nad nepovedeným vykročením do sezóny.
Úpis na další dva roky
Mimochodem osmé, kterou v Hannoveru začíná. „Už jsem tam zdomácněl, po návratu z hostování ve Spartě se cítím spokojeně, takže nikam se stěhovat nechci. A protože mně to i ve třiatřiceti pořád běhá, prodloužil jsem smlouvu o další dva roky. Loňské fanfarónství, kdy klub vyhlašoval atak na pátou příčku a evropské poháry, je pryč, takže budeme hrát to, na co máme. V nesmírně vyrovnané bundeslize, kde až devět mančaftů může útočit na titul, se budeme zřejmě motat kolem desáté, dvanácté příčky,“ líčí ambice svého klubu Jiří Štajner.
„Na úvod sezóny přišla nejen prohra s Herthou, ale skončili jsme i v Německém poháru, i když v Trieru jsme hráli podle mého super. Jenže co to bylo platné, když jsme prohráli a vypadli. Však nám také fanoušci dávají svou krajní nespokojenost najevo. Ti nejradikálnější ultras i na trénink dorazili, ironicky tleskali, druhý den dokonce s plakátem přišli,“ přiznává Štajner, že to momentálně v Hannoveru nemají vůbec lehké.
Návrat do reprezentace i na místo činu
O to víc ho potěšilo, že si na něho nový reprezentační kouč Ivan Hašek vzpomněl a po třech letech ho do reprezentace zase povolal. Kuriózně místo Sionka, který v Dánsku momentálně příliš nehraje a Hašek přitom alternativu na pravý kraj zálohy zoufale potřebuje. Na přípravný duel s Belgičany, na zářijovou kvalifikaci proti Slovákům na bratislavském Tehelném poli zrovna tak.
„Lépe se sice cítím v útoku, ale zase až takovou vědu z toho nedělám. Vždyť i v Hannoveru jsem místa v sestavě střídal, kopal jsem zleva i zprava,“ bere Štajner s nadhledem dohady, jakou roli pro něho má Hašek nachystanou. „Podstatné je, že jsem po třech letech zase v nároďáku. Reprezentační kariéru už jsem považoval za uzavřenou. Ostatně, i v klubu byli překvapeni, že odjíždím na sraz.“
Pokud se legionář Štajner vejde do Haškovy nominace i pro zářijovou kvalifikaci na Slovensku, bude to pro něho hodně zvláštní comeback. Po třech letech by se vracel na trávník, kde hrál za českou reprezentaci naposledy.
„Máme nejjednodušší los ze všech adeptů na postup, ale chce to „maličkost“ - vyhrát na Slovensku. Pak budeme mít všechno ve vlastních rukou, nohách a hlavách, zatímco Poláci, Slováci a Irové se pobijí mezi sebou. Na nás bude, abychom zvládli další dvě kvalifikační finále s Polskem a Irskem,“ věří Štajner, že si česká reprezentace ještě může cestu na s světový šampionát do Afriky proklestit.
