Článek
Na krku se vám třpytí stříbrná medaile. Co vás k němu dovedlo?
Hráli jsme jako tým a soudržnost nás dostala tak daleko.
Ve finále jste nebyli daleko od výhry. Favoritovi jste před vyprodaným hledištěm dlouho komplikovali cestu za očekávaným vítězstvím...
Hrálo se v krásné atmosféře a v prvním poločase jsme hráli dobře. Možná jsme byli i nebezpečnější než Argentina. Paradoxně nás vstřelený gól dostal do kolen.
Vedoucí gól jste zařídil po otočce a přesné ráně levačkou. Jak byste svůj zásah popsal?
Střílel jsem z otočky a štěstí se ke mně otočilo čelem. Na rozdíl od Teplic, kde jsem na jaře nedal z podobné akce gól snad z metru. Asi hezký gól, ale nemá tu váhu, jakou mohl mít.
Argentinci našli rychle odpověď. Byl to klíčový okamžik?
Byla to smrtelná rána, najednou jsme nevěděli co hrát. Vstřelený gól nám moc nepomohl. Začali jsme pak hrát, jak jsme celý turnaj nehráli.
A čtyři minuty před koncem jste inkasovali rozhodující gól...
Hráli jsme poprvé finále mistrovství světa možná i naposled. Nebyla vůbec síla cokoliv zkusit, gól nás úplně ochromil.
Převažuje ve vašich myšlenkách zklamání ze zlatem nezavršené cesty nebo se už radujete z historického výsledku?
Trošku už nám dochází, jakého úspěchu jsme dosáhli. Štěstí, co jsme měli po celý turnaj, se k nám ve finále trošku otočilo zády. Takhle blízko k vítězství na mistrovství světa už nebudeme, Argentina ovšem vyhrála zaslouženě. Ale odešli jsme se vztyčenou hlavu.
