Článek
Mexičtí fanoušci na MS v Rusku
„Tohle je Miguel a ta jeho slečna Itzel, jemu jsou čtyři a jí o rok víc," představoval svá vnoučata Carlos Francisco Pérez Rodríguez a neustále je pobízel, aby tančili a zpívali s ostatními, protože Mexiko slaví velký den. Možná větší než národní svátek.
„A že jich u nás slavíme," chlubil se šestašedesátiletý Carlos, který přijel z Leonu, čtvrtého nejlidnatějšího města Mexika, na fotbalový šampionát do Ruska s jedenácti rodinnými příslušníky. Svým osmaosmdesátiletým otcem, manželkou, třemi syny a jejich manželkami, dcerou a dvěma vnoučaty.
„Cesta nás stála jmění. Půl baráku bychom za ty peníze postavili, ale prachy ať vezme čert. V Rusku je krásně a my vyhráváme," líčil cestovatelskou misi své rodiny, která čtyři roky šetřila každé peso, aby mohla podniknout misi po ruských stadiónech. Z Moskvy do Rostova na Donu a pak ještě do Jekatěrinburgu.
„Jen mou devadesátiletou matku jsme museli nechat doma, protože na tak dlouhé putování si už netroufla. Raději se usadí v chládku před domem, pustí si televizi, pobafává doutníčky a fandí na dálku s námi," litoval Carlos.
| FIFA zahájila řízení s Mexikem kvůli homofobním pokřikům fanoušků |
|---|
| Mezinárodní fotbalová federace FIFA prošetřuje, zda mexičtí fanoušci během úvodního utkání reprezentace na mistrovství světa proti Německu (1:0) nevyvolávali homofobní pokřiky. S federací středoamerické země kvůli tomu zahájila disciplinární řízení a mohla by ji potrestat pokutou. |
| Mexičtí fanoušci stejné popěvky používají už roky. Urážky proti gayům zní z jejich sektoru ve chvíli, kdy soupeřův gólman vykopává od vlastní branky. Homofobních pokřiků se tak v neděli dočkal Manuel Neuer. |
| Mexická federace byla za stejné pokřiky už desetkrát pokutována v uplynulé kvalifikaci. FIFA se středoamerickou zemí zahájila řízení i před čtyřmi lety na šampionátu v Brazílii, ale k trestu tehdy nesáhla. Mexická federace před odjezdem týmu na šampionát do Ruska opakovaně žádala fanoušky, aby popěvek přestali používat. |
„Ale co to otče vykládáte o Rostovu a Jekatěrinbugu? My tady budeme mnohem déle. Třeba klidně celý měsíc. Když jsme porazili Němce, dostaneme se daleko," halasil jeden z Carlosových synů, už přece jen trochu zmožený nekončícími oslavami, jídlem vršícím se na dece prostřené na trávníku a pivem tekoucím proudem.
„Z našeho Miguela bude jednou také Lozano. Ale nebude hrát v Eindhovenu, ale se synem Messiho v Barceloně. Vzali jsme ho sem proto, aby se mu dostal fotbal od malička do krve," má Carlos jasno o budoucnosti svého vnuka, protože právě Hirving Lozano , který dal Němcům vítězný gól, je teď v horkých moskevských dnech a nocích pro Mexičany národním hrdinou.
„Však až se nám narodí druhý syn, dostane jméno Hirving. Vy Evropané vůbec netušíte, co pro nás Mexičany fotbal znamená," zapřísahal se Carlosův syn.
Nemusel o tom vykládat. Stačilo se dívat po moskevských ulicích, náměstích a parcích. Nedělní noc už se dávno proměnila v horký den, ale Mexičané nepřestávali zpívat, tančit a slavit.
I malý Miguel si narazil sombrero a v parku před Lužnikami se začal pohubovat v bocích a kroužit kolem své sestřenice.
Neplakejte a zpívejte, neslo se pod stromořadím nabízejícím milosrdný stín.
A když k tomu vybízela píseň, která je pro každého Mexičana mantrou, i čtyřletý klučina ta slova žvatlal a přitom tančil.
