Hlavní obsah

Potřeboval bych udělat jednoho Ronalda, říká český agent. Jeho dcera trumfla Plíškovou

Praha

Nedomlouvají miliardové přestupy, nejednají v pětihvězdičkových hotelech, nehostí je movití šejkové. Nedisponují širokým portfoliem hráčů, na schůzky se zástupci fotbalových klubů nechodí v nejdražších oblecích. Přesto každý rok uskuteční desítky transferů. Obracejí se na nich stovky hráčů, kterým v nižších soutěžích v Německu a Rakousku pomáhají k lepšímu živobytí. Jak se žije manažerům, kteří jsou ve stínu elitních českých agentů?

Foto: Eugene Hoshiko, ČTK/AP

Karolína Plíšková se raduje z postupu do finále turnaje v Tokiu.

Článek

„Záleží, jak je kdo šikovný, jaké má kontakty a musí samozřejmě i ovládat jazyk. V mém případě němčinu, protože jednám převážně s kluby z Německa, Rakouska a Švýcarska. Tím, že jsem působil dvacet let v Bavorsku jako hráč i jako hrající trenér, mám v tomto regionu solidní přehled," pochvaluje si bývalý obránce Bohemians a Plzně Luděk Kopřiva. Manažerské činnosti se věnuje naplno čtyři roky. Přestupy do amatérských zahraničních soutěží ale příležitostně domlouval už dříve.

Podobných agentů jsou v tuzemsku desítky, většinu z nich Kopřiva vůbec nezná. A usmívá se nad způsobem práce některých z nich. „Je až legrační, že někteří si dávají na internet reklamy. Jejich obsahem je i poptávkový formulář, který případní zájemci-fotbalisté o zahraniční angažmá musejí vyplnit a zaslat „agentuře". Já sázím na osobní kontakt, ten je podle mě nejlepší," podotýká Kopřiva.

Deset lidí pod smlouvou

Zatímco renomovaní manažeři mají v portfoliu desítky klientů top úrovně, on má pod smlouvou 10 fotbalistů. Ze třetí a druhé české ligy. „Kdybych jich měl dvacet, víc bych projezdil, než vydělal," uvádí Kopřiva, který se pouze touto činností neuživí. „Potřeboval bych udělat jednoho Ronalda, a tohle potom dělat ve volném čase," směje se.

Jeho klienty jsou buď nadějní mladíci, kteří se dosud neprosadili v první lize, a chtějí se otrkat ve čtvrté německé. Nebo naopak ti, kteří prošli první ligou a chtějí si ještě nějakou pětku přivydělat. Například do Auerbachu (4. německá liga) nedávno přivedl 33letého záložníka Daniela Tarzcala, který působil v prvoligové Příbrami. Do stejné soutěže, do saského Neugersdorfu, za který dříve hrávali Jan Nezmar nebo Jiří Štajner, zase umístil mladého sparťana Jakuba Moravce. Některé další bývalé profesionální fotbalisty jako bratry Krbečky z Příbrami, Tomáše Zápotočného pak do nižších soutěží v Německu.

„V podstatě zprostředkuji angažmá i hráčům, které nemám pod smlouvou. Jedná se o jednorázové transfery. Čtvrtá německá (regionální) liga je ale strop, výš už je to pro ligové hráče," podotýká Kopřiva s tím, že čtvrtá nejvyšší soutěž je srovnatelná se spodkem druhé české ligy. Například Neugersdorf vede kouč, který hrál bundesligu, tým má dvoufázové tréninky. „Všechno je na úrovni. I Moravec, zvyklý ze Sparty na perfektní servis, je zatím moc spokojený. Spousta kluků ale čtvrtou německou ligou pohrdá, je jim málo. Říkám jim, zkuste tam trénink, povíte mi. Do jednoho pak berou svoje slova zpět," tvrdí Kopřiva.

Podmínky si chválí i bývalý sparťan

„Samozřejmě tam ale neposílám kluky, o kterých si myslím, že na tu soutěž nemají. Zbytečně bych si kazit dobrý kontakt. Zatím si myslím, že jsou Němci spokojeni a obrací se stále častěji," pochvaluje si Kopřiva.

Výdělky v klubech německé regionální ligy (4. nejvyšší soutěži) se pohybují na úrovni platů průměrných hráčů v první české lize. Tedy něco kolem 50 tisíc korun. V nižších ligách berou pochopitelně méně. „Kluby sice nemají profesionální status, s hráči ale mají uzavřené normální smlouvy. Jsou přihlášené na svazu. Nepadá v úvahu, že by hráčům neplatily," říká Kopřiva, který navíc spolupracuje s agenturou International Football Marketing & Management, jíž vlastní Dalibor Lacina. Zná se s ním přes 30 let, během působení v Bohemians byl z pozice sportovního manažera jeho nadřízeným.

„Naše činnosti si vzájemně nekonkurují. Mám na starosti západní Čechy a Bavorsko. Starám se o mladé kluky, od patnácti do jednadvaceti let. Hledám nové talenty," uvádí Kopřiva.

Syna by rád viděl v lize

Dost možná jednou využije svých kontaktů a najde angažmá i svému synovi. Dvacetiletý Jakub druhou sezónu válí ve druholigovém Táborsku, nakukuje do reprezentační dvacítky. „Chceme zatím zvolit domácí cestu. Zlobí mě sice, co vidím kolem sebe, že kolikrát není všechno pouze o fotbale. Ale i přesto bych chtěl, aby se syn prosadil hlavně v Česku. Pomalu by do ligy měl nakouknout. Předpoklady, aby ji hrál, má. V hlavě to má srovnané, dává fotbalu, co si od něj představuji. Samozřejmě mýma očima je na něm stále práce jako na kostele," culí se Kopřiva. V Táborsku pod trenérem Nádvorníkem zvládl přechod mezi dospělé, v uplynulé sezóně FNL nastoupil ke 20 zápasům. „Nádvorník teď trénuje Karvinou. Tak třeba...," naznačuje Kopřiva, že by nebyl proti, kdyby se ti dva opět setkali.

Sportovní geny po bývalém obránci Klokanů zdědila i jeho dcera Klára, která byla v roce 2008 v anketě Zlatý kanár vyhlášena tenisovým talentem roku. Tehdy dokonce trumfla stejně starou Karolínu Plíškovou. Jako 16letá vyhrála Pardubickou juniorku, měla dobře našlápnuto. „Jenže mým špatným rozhodnutím, kdy jsem svolil, aby v patnácti odešla na čtyři roky do akademie do Prostějova...," prohlásí nejprve zklamaně. "Nechal jsem se doslova ukecat jedním státním trenérem. A tenis v podstatě skončil," lituje Kopřiva. Nyní dcera působí jako trenérka v tenisové akademii v Dubaji.

Reklama