Článek
Máte za sebou první utkání na lavičce klubu Al Ahlí, jak dopadlo?
Báječně, vyhráli jsme čtvrtfinálový duel místního poháru ve Spojených arabských emirátech 3:1 v prodloužení. Postoupili jsme do semifinále, takže v klubu je spokojenost. V lize jsme až osmí, s tím už se mnoho udělat nedá, ale sezónu může tenhle ambiciózní klub zachránit úspěchem v poháru. Proto jsem do Dubaje přišel.
Vánoce jste trávil jen ve společnosti asistenta Luďka Klusáčka?
Především s ním. Tady Vánoce nejsou, jsme v muslimském světě. Na Štědrý den byly dva tréninky. V klubu jsme pak měli opožděnou společnou večeři. Je to něco úplně jiného než doma. O tom, že u nás jsou Vánoce, vím z telefonu od rodiny. Na Silvestra nás čekají rovněž dva tréninky a konec roku oslavíme opět především v úzkém českém kruhu.
Jak vás přijali hráči coby nového kouče?
Ti do toho asi mluvit nemohli, kdo je bude trénovat. Z jejich přístupu k tréninku a především zápasu jsem však vycítil, že mne berou a chtějí vyhrávat. Dva naše vítězné góly v poháru dal sedmnáctiletý mladík, který přišel až v průběhu zápasu. Fotbalově na tom hráči nejsou špatně.
Domluvíte se anglicky se všemi?
S těmi, co umějí, tak ano. Mám tu také tuniského asistenta, který hovoří francouzsky a arabsky, takže využívám i jeho.
V Česku mrzne, v Dubaji si asi užíváte sluníčka...
Přes den tu je na slunci přes třicet stupňů, ve stínu kolem pětadvaceti. Jakmile slunce zapadne, teplota klesá, večer už bývá kolem šestnácti. Ale mráz a sychravo mi tu nechybějí.
Smlouvu máte na pět měsíců, zůstal byste i déle?
Tak tohle neřeším. Úspěch bude, když tu vydržím těch pět měsíců do konce smlouvy. Tady padají hlavy trenérů, samozřejmě obrazně, hrozně rychle. Párkrát nevyhrajete a letíte. To mne snad nepotká. Chtěl bych s Al Ahlí vyhrát pohár.
