Článek
Další z porad máte za sebou, kompetence jsou zřejmě rozděleny, úkoly pro nastávající období také. Už víte, co po vás bude český šéf Karel Brückner požadovat?
Po počátečních telefonických rozhovorech jsme teď měli ve Vídni jen jednu z mnoha schůzek, na níž jsme probírali momentální stav, chystali podrobné plány a detailně se bavili o úkolech, jež máme před sebou. Vždyť už 20. srpna hrajeme přípravný zápas v Itálii a proti mistrům světa chceme samozřejmě obstát, což pochopitelně platí i pro první kvalifikační zápas proti vicemistrům světa Francouzům 6. září ve Vídni.
Jak do vašeho česko-slovenského trenérského tandemu zapadl rakouský internacionál Andreas Herzog, který působil u rakouské reprezentace už za Brücknerova předchůdce Hickersbergera?
Perfektně. Má dokonalý přehled o rakouském fotbale a všech hráčích, takže hlavně v začátcích nám svým přehledem a znalostmi hodně pomáhá. A navíc - Andy je to velkou fotbalovou osobností - vždyť za Rakousko sehrál 104 mezistátních zápasů.
A co vy sám? Jak se po boku Karla Brücknera cítíte? Zaskočilo vás hodně, že si vybral za asistenta právě extrenéra slovenské reprezentace?
Překvapený jsem byl hodně, protože jsem opravdu nečekal, že by mě oslovil a podobnou nabídku předložil. Plánoval jsem, že se po předčasném konci u slovenské reprezentace vrátím na německou fotbalovou scénu, kde jsem patnáct let působil.
Proto tak dlouhé rozmýšlení?
Ale já se nerozmýšlel, to jen v novinách se spekulovalo, že váhám, čekám a jednám. Jenže já po jednom vyspání řekl na Brücknerovu nabídku okamžitě ano.
Mimochodem - kde ještě teď vůbec doma? V Rakousku, Německu nebo na Slovensku?
Vedu hodně kočovný život. Rodina dál žije v Kolíně nad Rýnem, neboť dcera Michaela tam má ještě školní povinnosti, já pendluji na trase Kolín - Piešťany - Vídeň, kde jsem teď nejčastěji.
V minulosti jste působil jako asistent slovenské trenérské veličiny Jozefa Vengloše, teď jste přišel ve stejné roli ke Karlu Brücknerovi. Dají se ti dva nějak porovnat?
Oba jsou největšími a nejlepšími fotbalovými vědátory, jaké československý fotbal měl a má. Mluví za ně jejich práce a výsledky, jichž dosáhli, takže se od nich člověk dozví hodně zajímavých věcí a spoustu se toho naučí. I proto jsem za možnost pracovat s panem Brücknerem moc vděčný.
Ale vždyť i on vás potřebuje. Po patnáctiletém působení v německém fotbale znáte přece germánskou fotbalovou náturu dokonale, takže víte, jak na Rakušany a můžete Brücknerovi poradit...
Rakušané jsou trochu pohodovější a také pohodlnější, schází jim německá buldočí zarputilost a touha neustále vítězit. Bude na nás, abychom v nich tyto vlastnosti probudili.
U mladých hráčů, na něž chce trenér Brückner v rakouské reprezentaci především sázet, to určitě půjde snáze než o ostřílených fotbalistů, kteří až tolik tvární nejsou.
To je pochopitelně, takže právě proto sázka na mládí. Rakouský fotbal je v podobné situaci, v jaké byl před pár lety fotbal český a poté i slovenský - má velice silnou mladou generaci. Dvacítka se prosadila na loňském světovém šampionátu v Kanadě, jedenadvacítka je rovněž velice dobrá, navíc už většina mladých hráčů okusila reprezentační dres áčka a na nedávném mistrovství Evropy si za seniorskou reprezentaci zahrála. My teď musíme nabízejícího se potenciálu i panující euforie využít.
Vy jste se o něco podobného pokoušel i u slovenské reprezentace, jenže vám nebylo dopřáno práci dokončit a musel jste předčasně skončit. Mrzelo to hodně?
To ani nebudu povídat. Přišel jsem ke slovenskému nároďáku ve chvíli, kdy už byla kvalifikace ztracená, takže jsem dva roky usilovně budoval nové mužstvo. Dal jsem dohromady kádr, který postupně získával zkušenosti v těžkých zápasech s Tureckem, Francií či Švýcarskem a jenž teď může hrát spolu minimálně pět šest dalších let. Jenže v momentě, kdy jsem mohl výsledky své práce zúročit a v nastávající kvalifikaci o postup na mistrovství světa 2010 z ní těžit, mně vedení slovenského fotbalu šanci nedalo, i když jsem o ní moc stál.
Teď jste ji dostal po Brücknerově boku u rakouské reprezentace, ale vyhlídky rakouské reprezentace v těžké kvalifikační skupině moc nadějné nejsou...
Máme samozřejmě hodně těžkou skupinu, v níž je role favoritů přisuzována Francii, Rumunsku a Srbsku. My ale budeme chtít překvapit. A samozřejmě zůstat co nejdéle ve hře o postup, což bude náš hlavní cíl.
