Nepodepíšeš? Máš zaracha! I o trucu Jihočechů vypráví Lafata ve své autobiografii

„Přiznám se, že vůbec nesleduji, kdo je v historických statistikách přede mnou a kolik gólů mi zbývá, abych dohonil ty nejlepší," říká Lafata, jehož příběh přináší autobiografie z pera redaktora Práva Karla Felta, která se v říjnu objeví na knižních pultech pod názvem Kanonýr Lafi.

Jeden velký cíl exjablonecký a momentálně sparťanský kanonýr Lafata měl. „Chtěl jsem pokořit magickou hranici sta ligových gólů a vstoupit do renomovaného Klubu kanonýrů. Ke stovce jsem se upnul, a jakmile jsem na ni dosáhl, přestal jsem se o historický žebříček zajímat," přiznává Lafata v knížce, z níž přinášíme první ukázku. O Lafatových fotbalových začátcích na jihu Čech a peripetiích, které musel překonávat. Třeba o trestu, který v Českých Budějovicích dostal.

Přišel leden 2005, David měl na kontě po podzimu pět branek a normálně se chystal na zimní přípravu. Z kádru Dynama byl však ze dne na den vyřazen a v podstatě z klubu vyhozen — měl zakázán dokonce vstup do kabiny. Důvod? Podle vedení klubu odmítnutí podpisu pod novou smlouvou.

„Představenstvo klubu rozhodlo, že pokud Lafata smlouvu neprodlouží, dostane individuální tréninkový plán. Do doby, než smlouvu podepíše, se do přípravy A týmu nezapojí," tlumočil tehdy médiím stanovisko vedení klubu sportovní manažer Dynama Milan Čadek.

„Hodně se toho tenkrát kolem mého vyřazení napsalo, mě se ale nikdo nezeptal. O nové smlouvě jsme začali jednat už v listopadu 2004. U jednoho z akcionářů pak ležela připravená, ale byly v ní uvedeny poloviční částky, než na jakých jsme se původně dohodli. V prosinci jsme se domluvili s dalším z akcionářů klubu na podmínkách, za nichž jsem byl ochoten podepsat. Rozhodně nešlo o žádné obrovské sumy. V tom problém nebyl. Jen jsem tehdy chtěl, aby byl u podpisu můj manažer Ondra Chovanec, bez něhož jsem podle klauzule smlouvy nemohl podepisovat nic. Zimní přípravu jsme začínali 3. ledna. Ondra se měl vrátit asi o týden později ze Španělska. Ráno 3. ledna si mne zavolal do kanceláře člen vedení Radomil Procházka a oznámil mi, že nemám podepsanou smlouvu, a protože řekl do novin, že kdo nebude mít podepsanou smlouvu, nenastoupí do přípravy, takže do ní tedy nenastoupím. Přesto, že jsme byli na smlouvě domluveni, on si stál za svým, že prý nebude měnit to, co řekl médiím. Nemám prý ani chodit do šatny, protože budu trénovat sám a vždycky ráno se budu hlásit trenéru Robertu Žákovi. S tím jsem od něho odešel. Žádné argumenty ode mne nevzal," popisuje David, jak došlo k vyhazovu z áčka.

„Ráno jsem přišel, dostal od kouče tréninkový plán a šel jsem běhat. Odpoledne nebo večer jsem mu hlásil splnění. Běhal jsem sám například v lese, s klukama jsem se nesměl ani potkat. Musel jsem vždycky počkat, až oni opustí stadión, abych tam mohl vůbec vstoupit. Přitom mi ale tvrdili, že se vlastně nic neděje, a až se vrátí Chovanec, tak smlouvu podepíšeme. Tohle jednání se mě dotklo. Seknul jsem se a už to nešlo vrátit. Smlouvu jsem nepodepsal, i s rizikem, že si na jaře nezahraju. Věděl jsem ale, že budu volný hráč, protože stávající smlouva mi končila posledním červnem. S Ondrou Chovancem jsme se dohodli, že za této situace neustoupím."

Budějovice tak odmítly nabídky Teplic a Ostravy, které měly vážný zájem, ale požadavky Dynama byly přemrštěné.

"Když mne oslovil řecký klub Škoda Xanthi, začali jsme jednat. Přístup Řeků byl seriózní, věděli, že v létě bude David zadarmo, nespěchali. Brzy jsme se dohodli. V lednu jsem podepsal smlouvu se Škodou Xanthi, která platila samozřejmě od 1. července. Napětí mezi mnou a vedením klubu pochopitelně ještě vzrostlo. Tenhle stav trval celý měsíc. Povolili mi trénovat s béčkem, ovšem hrát jsem za něj nemohl ani přípravné zápasy," kroutí hlavou David.

Nesmyslná tvrdohlavost vedení Dynama trvala dva měsíce. David nesměl hrát ani za rezervu, tak si alespoň kopnul za Olešník. Později mu povolili juniorku. Všechno se změnilo na konci března. Dynamu se nedařilo a trenér Žák byl odvolán. Jeho místo zaujal František Cipro, který si dal jako jednu z podmínek Lafatův návrat do mužstva. Dynamo bylo na padáka, nedávalo góly, a tak vedení povolilo.

„Od dubna jsem znovu hrál, nastoupil jsem ještě v devíti zápasech, jenže mužstvu ani mně se nedařilo. Žádný gól jsem nedal a sestoupili jsme. Mrzelo mě to. Jedinou radost jsem měl z toho, že jsme juniorku ve třetí lize zachránili. Byl jsem volný a měl jsem smlouvu s Xanthi, kam jsem se těšil... Když se na ten malér dívám s odstupem více než deseti let, stále se domnívám, že jsem tenkrát udělal dobře. I když mě jednání klubového vedení nějakou dobu mrzelo, čas to odvál. Rozhodně vůči Dynamu žádnou zášť necítím. Takhle moje kariéra dostala jiný směr. Rok 2005 byl nakonec v mojí fotbalové kariéře asi nejdrsnější."