Rubriky:

Ostatní

Krutá řecká vojna, i na ni vzpomíná sparťanský kanonýr Lafata ve své autobiografii

21. října 2015 13:19 - Praha

Snajpr je to k pohledání. Góly dává, kdy a jak se mu zachce, takže v lize na něho nikdo nemá. A i ve čtvrteční pohárové konfrontaci proti Schalke bude na Lafatu Sparta moc a moc spoléhat. I proto, že žebříčkem nejlepších kanonýrů celé dlouhé historie československého, resp. českého fotbalu stoupá vzhůru, že už se prodral do první desítky a osmého Miroslava Wiecka, stejně jako legendárního kladenského Františka Kloze má na dohled. Je jen otázka týdnů, kdy David Lafata oba předstihne.

 

Vlastimil Vacek, Právo

„Přiznám se, že vůbec nesleduji, kdo je v historických statistikách přede mnou a kolik gólů mi zbývá, abych dohonil ty nejlepší," říká Lafata, jehož příběh přináší autobiografie z pera redaktora Práva Karla Felta, která se objevuje v těchto dnech na knižních pultech pod názvem Kanonýr Lafi.

Jeden velký cíl exjablonecký a momentálně sparťanský kanonýr Lafata měl. „Chtěl jsem pokořit magickou hranici sta ligových gólů a vstoupit do renomovaného Klubu kanonýrů. Ke stovce jsem se upnul, a jakmile jsem na ni dosáhl, přestal jsem se o historický žebříček zajímat," přiznává Lafata v knížce, z níž přinášíme ukázku. Vypráví v ní o angažmá v Řecku, které se v dresu Škoda Xanthi proměnilo v krutou vojnu.

Sportovní novinář a publicista Karel Felt, redaktor deníku Právo, představuje kapitána AC Sparty Praha nejen jako vynikajícího fotbalistu, ale také jako šťastného a skromného otce, velkého dříče i vášnivého nimroda. Fotbalový kanonýr z jihu Čech má na svém kontě již přes 900 gólů. V roce 2015 vyhrál anketu Zlatý míč ČR a byl zvolen naším nejlepším fotbalistou za rok 2014.
Kniha vychází 22. října. Vydává ji nakladatelství Gutenberg. Lafatovy příběhy jsou na 216 stranách, doplněny o osm desítek barevných fotografií. Slavnostní křest se uskuteční před derby s Bohemians na Letné, svou knihu bude Lafata podepisovat ve fan shopu Sparty 29. října v 17 hodin.

„Byl jsem mladý a chtěl jsem zkusit fotbal v zahraničí. To jsem ale netušil, co mě v Řecku čeká... V červnu jsem přišel do přípravy, v níž bylo víc než třicet hráčů. Já byl jeden z mnoha. Brzy jsem poznal, že se tam se mnou nikdo mazat nebude. Nezahraješ nebo se ti zrovna nechce trénovat, tvůj problém. Nastoupí někdo jiný.

Hráčů je dost. Trenér Janis Mazorakis se choval jako diktátor, všichni se ho báli. Jeho jméno nikdy nezapomenu. Ještě po návratu domů se mi o něm zdálo a budil jsem se ze spaní. Možná rok mě takhle děsil," otřese se i po letech David.

„Když se mu někdo nebo něco nelíbilo, prostě si na toho hráče zasednul. Třeba čtrnáct dní ho dusil. Nacvičovali jsme nějakou kombinaci. Všichni běhali volně, jen Lafata musel sprintovat. A to jsem nedopadl nejhůř. Jednoho Brazilce na tréninku zfackoval. Nechat hráče na lavičce nebo ho poslat na tribunu mu problém nedělalo. Potkalo to i mne," nechává vygradovat svoje vzpomínky.

Za půl roku jen dva góly

„To, co David říká o trenérovi, je fakt. Byl to despota, a na cizince obzvlášť. My jsme navíc neuměli dobře řecky. Byli jsme samouci. Na tréninku nám překládal jeden Gruzínec. Předtím hrál na Kypru, byl v klubu snad už sedm let, řecky mluvil dobře. On mi pokyny trenéra přeložil do ruštiny, kterou jsem uměl ze školy, a já to pak přeložil Davidovi do češtiny," přidá svoje vzpomínky Pižanowski, který v řeckém klubu Škoda Xanthi působil společně s Davidem Lafatou.

„David se snažil, ale trenér mu dával zabrat. On honil všechny, neměl vyvolené, ať jsme vyhráli, nebo prohráli. Hlavy mezi ramena a makat. Buď musíte potvrdit, že umíte vyhrávat, nebo se musíte zlepšit, abyste neprohrávali, a toho lze dosáhnout jen tvrdým tréninkem! Takové bylo Mazorakisovo krédo a nezměnil ho, ani když jsme udělali šňůru čtyř vítězství v řadě. Jeho komunikace s námi byla primitivní. Řval na nás a klepal si na čelo. Vládl tvrdou rukou. Tréninky nešly pod tři hodiny a byly v plném tempu. David na něco takového nebyl zvyklý, i když máknout uměl. Byl hrozně unavený. Spal, kde se dalo, v autobuse i v letadle. Kdy a kde mohl, tam si zdřímnul," vypráví gólman.

Za půl roku v Xanthi dal David jen dva góly. První v srpnu v přípravném utkání s Omonií Nicosia a druhý v řeckém poháru druholigové Verii. V lize nastoupil jen do devíti utkání.

Řecko mu otevřelo oči

Pohoda, přesně ta Davidovi chyběla nejvíce. Neměl zázemí, na které byl zvyklý. Přes veškerou snahu tohle nemohli Petr a Pavla Pižanowských výrazněji změnit.

„Pak za mnou přiletěla Kamila. To pro mne byla ohromná vzpruha. Cítil jsem se mnohem lépe, i když mi to nepomohlo ve fotbale. Víc příležitostí jsem nedostal, přestože jsem hrál lépe. Kamila je poklad. Tehdy jsem ji požádal o ruku a ona souhlasila," prozrazuje David největší pozitivum půlroční řecké vojny, jak pobyt v Xanthi žertem nazývá.

Xanthi je velké asi jako Jablonec, leží v horách. „V létě bylo horko, ale měli jsme to jen třicet kilometrů k moři, takže jsme tam občas zajeli. Na podzim hodně pršelo a v zimě jsme jednou zažili i sněhový poprašek. Měli jsme tam hezký byt. S rodinou Petra Pižanowského jsme se hodně sblížili, hlavně Kamila s jeho manželkou Pavlou. Chodili jsme spolu na večeře, a když byl čas, vyjeli jsme na výlet. Ten mimofotbalový život byl v Řecku příjemný," najde další pozitivum.

Z výletů mají Lafatovi pár fotografií, které připomínají příjemné chvíle. Jejich hodnota je právě v té autentičnosti. Z fotbalu ale nemá David z Řecka jediný snímek.

David je založením optimista a snaží se hledat v životě především klady: „Přes všechny negativní zážitky beru tuhle štaci jako velmi cennou zkušenost a toho půl roku nelituji, i když to byla v klubu vojna. Udělal jsem důležitý životní krok, který mi otevřel oči. Jestli jsem si třeba jen v koutku duše myslel, že v Budějovicích jsem dal nějaké góly a někde se z toho zblázní, tak v Xanthi mi ukázali, že to v žádném případě nehrozí. Pochopil jsem, jak to v zahraničí chodí, že se tam nikdo s nikým nemazlí. Naučil jsem se starat sám o sebe."

Zrušit


Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní