Rubriky:

Ostatní

Už nejsem jen náhradník, těší bývalého montéra Navrátila. Pohádkový vzestup mu hlavu nezamotal

5. prosince 2015 10:49 - Praha

Doba paběrkování skončila! Jaroslav Navrátil si ve fotbalovém Almelu užívá důvěry trenéra, který dřívějšího náhradníka během podzimu sedmkrát nasadil do základní sestavy v duelech nizozemské ligy, dvakrát šel do hry z lavičky a připsal si dvě trefy. Pro 23letého borce jde o parádní bilanci. Vždyť na podzim 2012 hrál v Česku jen 3. ligu a chodil do zaměstnání.

 

heracles.nl

„Jsem v klubu skoro tři roky. Na hřišti se cítím mnohem lépe. Sebevědoměji. Když jsem šel do hry v minulé sezóně, nikdo nic neočekával. Ale nyní mi při startu v základu ostatní říkají, že musím skórovat, abychom uspěli. Už nejsem jen náhradník," lebedí si Navrátil.

Potřeboval čas

Ještě na podzim 2012 hrál v Břeclavi třetí nejvyšší soutěž. Ráno patnáct minut před pátou mu zvonil budík, aby vyrazil do zaměstnání. Živil se jako montér rozvaděčů. Pak si jej díky agentuře Nehoda sport všiml skaut Almela. Z testu se zrodilo hostování a následně i kontrakt. Po začátcích v juniorech se Navrátil stal pevnou součástí prvního týmu Almela. „Potřeboval jsem čas. Z Břeclavi to byl velký skok. V juniorce jsem skóroval pravidelně, věděli o mém potenciálu. Teď mi trošku pomohl fakt, že jsme měli na podzim zraněné a vykartované, tudíž jsem dostal šanci," popisuje Navrátil.

Příležitost využil. Při třetím podzimním startu skóroval na hřišti Alkmaaru, záhy přidal trefu do sítě Tilburgu. „Od přestupu před třemi lety jsem udělal velký pokrok. Nynější asistent byl u týmu, když jsem přišel, ale pak odešel a vrátil se nyní před startem podzimu. Chválil mě, že jsem odměněn za poctivou práci," vypravuje Navrátil a nijak netají, jak pekelné byly začátky. „Tehdy mi sice nikdo neřekl, že jsem v týmu omylem, ale v tréninku jsem byl jak na kolotoči. Vše strašně rychlé. Někteří kluci hledají chyby na druhých, nebo jsou flegmatici. Já si shazuji sebevědomí sám. Ani teď nejsem stoprocentní, pořád hodně kazím a musím se zlepšovat," přemítá borec z dvoutisícových Šitbořic.

Adaptaci mu usnadnil pobyt v rodině, s kterou prožil první rok a půl v Nizozemsku. „Neumím si představit, že bych začátky zvládl sám. Otec rodiny je navíc viceprezident klubu, bylo o mě super postaráno," popisuje začátky v zemi větrných mlýnů Navrátil. „Hleděli na mě jako normálního kluka. Neřešili, jestli hraju fotbal," vzpomíná třiadvacetiletý ofenzivní záložník.

Užívá si pozici, do níž se vypracoval. „Tady jsou fotbalisté hvězdy. Hned po první sezóně měl klub den otevřených dveří pro fanoušky. Rozdával jsem jeden podpis za druhým. Příznivci neřešili, kolik jsem odehrál minut. Prostě jsem byl z jejich klubu," lebedí si Navrátil.

Kasino ho neláká

Hlava z raketového vzestupu se však Navrátilovi nezatočila. „V Česku bylo všechno nalajnované. Práce, trénink, spánek a pořád dokola. Teď odtrénuji a mám volno. Přišel jsem z ničeho a mám všechno. Nicméně utrácení nebo kasina, to mě neláká. Je fajn ten pocit, když se mi něco líbí na sebe a nemusím řešit, jestli na to mám. Ale nejsem rozhodně typ, který jde a kupuje si televizi za čtyřicet tisíc," ujišťuje Navrátil.

Už pronikl do tajů specifického jazyka. I díky přítelkyni, která pochází z Nizozemska. „Rozumím všemu, bez problémů čtu. Ale komunikuji v angličtině, holandštinu volím jen v případě nouze. Každopádně jsem udělal velký pokrok," přemítá Navrátil a ve stejný progres doufá i na trávníku. „Chci ještě více hrát. Když se bude dařit týmu, budu úspěšný i já," nepochybuje.

Radek Malina, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní