Z vesnice jsem se vyšplhal na vrchol, ohlíží se borec, který hrál za PSG, Lazio či Newcastle

Mojí absolutní prioritou je teď rodina. Nic jiného neřeším. Já sice pořád trénoval individuálně, ale v létě jsem stejně chtěl kariéru ukončit. Dospěl jsem k závěru, že nemá smysl to odkládat. V Belgii moji situaci znali a věděli, proč zůstávám v Olomouci. S ukončením kontraktu nebyl problém, vyšli mi vstříc. Nejpozději v polovině května odstěhuju zbytek věcí z domu, kde jsme žili, a moje zahraniční kapitola se definitivně uzavře.

Mě vždycky naplňovala rodinná atmosféra. Byl jsem vděčný ženě, která se nejprve o mě a posledních deset let o nás všechny starala od rána do večera. Já se mohl soustředit jen na fotbal. Kdykoliv jsem se vrátil domů, trošku jsem pomohl manželce, blbnul s dětmi. Ať byl zápas jakýkoliv, přepnul jsem u rodiny do jiného světa. Je fajn teď neřešit fotbalové věci. Ráno odvezu synka do školy, dcerku do školky. Když řeknu, že jedeme na výlet, tak vyrazíme a nemáme žádná omezení plynoucí z mých fotbalových povinností.

Jako malý jsem snil o áčku olomoucké Sigmy, o lize v Česku, později o reprezentaci. Když se mi všechny cíle plnily, chtěl jsem okusit Evropskou ligu a Ligu mistrů, zahrát si třeba na mistrovství Evropy nebo světa. Nastupoval jsem s nejlepšími i proti nejlepším fotbalistům světa. Moje kariéra byl naplněný sen. Bez ohledu na množství trofejí, které představovaly jen příjemné zpestření kariéry. Šel jsem z vesnického fotbalu a vyšplhal se na úplný vrchol.

Já si na trofeje nikdy moc nepotrpěl. Je ale příjemné získat mistrovský titul, pohár, hrát mistrovství světa. Vždycky jsem si vytyčil určitý cíl a k němu jsem se propracoval. Vyhrát mistrovství Evropy do jednadvaceti let, získat bronz na ME nebo jakoukoliv klubovou trofej je super. Člověk pochopitelně prožívá všechno jinak, když není jen páté kolo u vozu... Měl jsem i štěstí, že kromě trablů s menisky mě minula velká zranění. A v neposlední řadě bylo štěstím nastupovat se super fotbalisty.

Pokud mám říct jediné jméno, pak jednoznačně Pavel Nedvěd. Pro mě to byl top hráč, velký lídr. On byl prototypem skutečného kapitána. Byl to hráč, za kterým šel celý tým. Strhával lidi na hřišti, následovali jsme ho ale i mimo trávník. Kolikrát ho něco bolelo, pajdal, ale stejně šel do sprintu a dřel do poslední vteřiny. Byl inspirací. Jednoznačně to byl největší hráč a člověk, po jehož boku jsem hrál. A bylo mi ctí.

Úplný konec to není, budu hrát za Kožušany, ze kterých jsem do světa velkého fotbalu vyrazil, I. B třídu. Určitá nostalgie se sice dostavuje, ale já vím, proč jsem skončil. A každý konec je přece začátkem něčeho nového. Věřím, že v mém případě hezkého.

Celý život jsem dělal fotbal na určité úrovni, něco jsem dokázal, mám kontakty a zkušenosti, které by mohly být prospěšné pro další hráče. Rodinu jsem po finanční stránce zajistil, takže máme čas si všechno promyslet a nemusím spěchat. Teď si dám fotbalové prázdniny.

Nechtěl jsem končit úplně. Vzešel jsem z vesnického fotbalu a vždycky jsem říkal, že jednou bych si chtěl v Kožušanech zahrát s bráchou Markem. Ve dvaačtyřiceti pořád nastupuje a čeká na mě. V klubu působí i bratranec, kamarádi z dob mého dorosteneckého věku. Je to soutěž, která se hraje kvůli pivu a kabanosu. Ale já pivo moc nemusím. Vlastně nepiju skoro vůbec. Jen příležitostně. Když, tak dvě tři skleničky vína. Ale to už musí být velká sláva...

Minulý víkend jsme doma hostili Doloplazy. Kvůli administrativě jsem ještě nemohl nastoupit. Mluvil jsem ale s trenérem soupeře a byl jsem překvapený pozitivní reakcí. Tvrdil, že si proti mně chtěli zahrát a považovali by si toho. Ale určitě se najdou tací, kteří mě budou chtít zmastit. Doufám, že rychlost mě neopustila. Na tu budu spoléhat. A bláznivým soubojům se vyhnu. Chci ještě pár let kopat, byť na téhle úrovni, ne chodit po doktorech.

Pro mě je hlavní, aby sportoval. Přičichl k fotbalu už v Lille, kde jsme žili, a potenciál má. Čím míň bude jeho volný čas vyplňovat svět elektroniky, tím budu šťastnější. Tajně doufám, že u fotbalu zůstane. Ale hlavní je, aby se sportem bavil. To pro mě bude malé vítězství.