Někteří Plzeňáci nám při penaltách nadávali, tvrdí sparťanský hrdina Kadeřábek

„Šel jsem ze středového kruhu s docela dobrými pocity. Neměl jsem co ztratit. Kdyby Petržela přede mnou proměnil, nervozita by byla větší. To bych tam možná ani nedošel. Takhle by se jen pokračovalo. Ale věděl jsem, že mohu rozhodnout. V takhle ostrém zápase to byla moje první penalta. Přiznám se, že hlavou mi letělo, že když ji nedám, mohu to zkazit celému mužstvu. Když dám, budu slavný. Proměnil jsem ji...," prozradil, co se mu honilo hlavou.

O tom, kam penaltu kopne, měl prý jasno. „Viděl jsem, že Kozáčik skáče po zemi, takže jsem se snažil míč kopnout nahoru pod břevno, což se povedlo," pravil a dodal: „Byl to můj nejdůležitější gól v kariéře."

Když ubývalo hráčů, kteří už kopali, nebylo mu do smíchu, jenže už neměl kam uhnout... Nehrnul jsem se na penaltu. To je fakt. Věřil jsem, že se rozhodne dřív, než na mě přijde řada. Byla mi tam i docela zima, když jsme stáli ve středovém kruhu. Prvních pět střelců bylo určených, pak šel ten, kdo se cítil. Najednou jsme tam zbyli s Lukášem Marečkem a Tomášem Přikrylem. Koukali jsme po sobě. Nikdo nechtěl jít. Vzal to na sebe Marec a nedal, Příkras ano, pak už jsem šel já...," popsal Kadeřábek situaci ve středovém kruhu.

Jenže kopat mohl i gólman Tomáš Vaclík, který mu cosi říkal, když k němu přicházel. „Ptal se mě, jestli chci jít. On předtím vychytal Petrželu, věřil si. Řekl jsem, že ano. To by byla ostuda, kdybych pustil gólmana. Kdo ví, jak by to dopadlo. Vacloš by zavřel oči a narval balón na bránu," vyprávěl Kadeřábek s úsměvem.

Sparťanským smolařem byl v sobotním zmoklém večeru stoper Ondřej Švejdík. Nejprve tečoval nešťastně míč do vlastní sítě, pak neproměnil penaltu. „My jsme mu nic nevyčítali, to se prostě stane... Kdybych šel na penaltu v první sérii určených hráčů, třeba bych ji také nedal. To je těžké, buď ji dáte, nebo ne. Hlavně, že jsme vyhráli," nezlobil se Kadeřábek na spoluhráče.

Penalty jsou drama i loterie. Kadeřábek by prý raději, kdyby Sparta vyhrála v normální hrací době 3:0. „Jenže Plzeň nás ve druhé půli přehrála, dala gól. Spustila na nás pressing a my jsme si s tím nedokázali poradit. Míče jsme nakopávali a nevyhrávali je. Bylo to špatné. Věřili jsme až do konce. Ale čas ubíhal, bylo to pro nás horší a horší. Ta penalta, kdy Krejčí trefil ruku Petržely, byla naprosto jasná. My jsme měli v závěru kus štěstíčka, když jsme vyrovnali z penalty. Nakonec jsme vyhráli, což je nejdůležitější," oddechl si už se zlatou medailí na krku dvaadvacetiletý pravý bek Sparty.

Zápas byl vyhecovaný. Hned na začátku do něj vletěl Limberský a dostal žlutou kartu. „Chodil jsem s ním do soubojů, třeba by se vykartoval. Kluci se tam s někým z Plzeňáků pohádali. Když jsme chodili na penalty, někteří nám nadávali, ale já jsem to nevnímal, byl jsem v klidu," odmítl nějakou přemotivovanost.

Oslavy si ale v noci na neděli moc neužil. „Já se hlídal, protože v neděli dopoledne mě čekal sraz reprezentace, můj první," přiznal. Když přišla řeč na to, že Sparta získala první double před sedmi roky, kdy jeho vrstevníci dělali podavače míčů, včetně Ladislav Krejčího, jen se usmál: „Já ne, k tomu mě tenkrát nepouštěli."