David Rozehnal si zvyká na tradiční anglický fotbal

Anglický fotbal není jen o té pověstné tvrdosti, ale především o velkém nasazení po celé utkání, větším důrazu, presingu a častých kontaktech, v nichž nesmím jako obránce uhnout. Víc se hraje také ve vzduchu, což mi vyhovuje. Mohu říct, že si úspěšně zvykám na tradiční anglický fotbal, a věřím, že to bude zápas od zápasu lepší. První pocity jsou příjemné. Cítím se sice trochu unavený, ale to je tím, že jsme do zápasů šli z plného tréninku.

Před prvním přípravným utkáním, to bylo s třetiligovým soupeřem, jsem byl plný očekávání, jaké to bude. Odehrál jsem poločas a měl toho plné zuby. Věděl jsem, že se v Anglii hraje ve vysokém tempu, ale ono to platí i pro přípravné zápasy. Tempo bylo opravdu pekelné, tady nic neošidíte. V dalším utkání už to bylo mnohem lepší, věděl jsem, jak do utkání jít.

Je hodně náročná fyzicky, tréninkové fáze byly velice intenzívní, zaměřené nejen na získání fyzické kondice, ale také s důrazem na vytrvalost, dynamiku, rychlost. Až nyní v závěrečné fázi přípravy se věnujeme především herní stránce.

V tuto chvíli ještě nemohu mluvit o někom konkrétním. Máme několik zraněných hráčů a kolem mne se točí mladíci z klubové líhně. Nemáme ve spolupráci problémy. Pro mne je důležité, že nastupuji pravidelně a zvládám úkoly, s nimiž jdu na trávník. Střídáme všichni, trenér hledá nejlepší sestavu pro start Premier League, který bude 11. srpna, a začínáme v Boltonu.

To je otázka pro kouče, ale podle toho, kolik mi zatím dává šancí, jsem optimista. Vím, že všechno teď záleží na mně a na mých výkonech. Dělám pro to maximum.

Vybral jsem si číslo 4.

Ale ano. Sice ne tu ligovou, ale na utkání s Celtikem Glasgow přišlo do St. James Parku dvaatřicet tisíc lidí. Bylo to úžasné. Vychutnával jsem si tu elektrizující atmosféru a už se moc těším, až bude stadión úplně vyprodaný, což je tu běžné.

Bez nejmenších potíží. Byl jsem překvapený, že všechno šlo rychleji než třeba v Bruggách nebo Paříži. Nerozkoukával jsem se tak dlouho. Pomohla mi i znalost angličtiny. Sice není dokonalá, ale co potřebuji, to vyřídím, případně se zeptám. Každým dnem se zlepšuji, protože musím mluvit a v angličtině myslet, což je nejlepší škola. Spoluhráči jsou perfektní, je nás tu hodně národností a černí kluci jsou pořád vysmátí, což mám rád. Kabinou zní černošská muzika, atmosféra je báječná. Je to mnohem uvolněnější než třeba v St. Germain.

Spousta lidí se mne na něj ptá a já lituji, že Pavla neznám osobně. On má v Newcastlu fantastickou pověst a těší se obrovské úctě. Tady si hráčů, kteří pro klub něco udělali, velice váží. V programu na domácí utkání byl rozhovor s ním a se mnou. Moc rád bych ho poznal.

Přijali mě velmi dobře, ale než budu moci říct, že si mě oblíbili jako Srníčka, musím odehrát mnoho dobrých zápasů. Poznal jsem, že jsou nároční, ale dovedou ocenit snahu a nasazení i prominout z toho pramenící chybičku. Budu se snažit, abych jich udělal co nejméně a vzali mě jako posilu svého klubu, kterému se přezdívá podle černobílých barev straky. I na ulici pociťuji, že pro ně už nejsem úplně neznámý fotbalista.

Jistěže ne, Paříž je krásné veliké město, ale i daleko menší Newcastle má úžasné kouzlo. My jsme si s manželkou Paříž užívali, ale cítím, že v Newcastlu jsou lidé mnohem srdečnější, příjemnější. Mají tu k sobě blízko, Paříž v tomhle byla mnohem anonymnější.

Petra zařizuje všechno potřebné pro stěhování z Paříže. Už jsme si našli pěkný domek, který se nám oběma moc líbí. Chceme si ho co nejdříve zařídit, protože brzy budeme tři. Pro mne je moc důležité, že se v Newcastlu líbí i manželce a cítí se tu výborně. Já jsem opravdu spokojený po všech stránkách. Určitě jsem udělal správný krok v kariéře směrem nahoru. Newcastle je velmi kvalitní klub se skvělým zázemím a silným týmem, který hraje pravidelně v horních patrech tabulky Premier League i v evropských pohárech.