Výhra nad Belgií dodala reprezentaci sebevědomí, výkon po půli přidal naději

Možná, že se reprezentace skutečně snažila Haškovo přání naplnit a s vítězným duchem chtěla opravdu na Belgičany od první vteřiny vyrukovat. S předsevzetím si ale vystačila jen pár sekund, neboť hned v první minutě musel Čech likvidovat nebezpečně vyhlížející nájezd Fellaina a Suttera. Jeho spoluhráči ovšem varování moc vážně nevzali, takže žádný div, že trest přišel záhy. Nejprve se Hubník ukopl a poslal míč do autu, pak Plašil a po něm Jarolím prohráli souboj na vlastní půli, takže Vertonghen mohl pohodově zamířit a dalekonosnou střelou zpoza šestnáctky ztrestat i čerstvého kapitána v české bráně.

Docela šok, jemuž se ale nebylo co divit. Haškův výběr sice jakousi územní převahu měl, aktivněji působil, ale jeho akce zmíraly na nepřesnostech a špatných přihrávkách. Naštěstí šok z inkasovaného gólu trval jen čtvrthodiny, protože po rohovém kopu vybojovaném a zahraném Plašilem přišlo vyrovnání, o které se postaral hlavičkující Hubník. Popravdě řečeno, ani on moc problémů neměl, neboť gólman Stijnen vyrazil míč přímo k němu.

Vyrovnání bylo pro český tým impulsem, jímž eliminoval evidentní nesehranost a samozřejmě i nerozehranost, jež se na některých legionářích projevovala. Už Plašil mohl zvýšenou aktivitu zúročit, ale jeho střela letěla těsně nad břevnem, Polák pak ve 40. minutě trefil tyč, aby ve vzniklém závaru před bránou padl po zákroku Van Byutena k zemi Svěrkoš a sudí ukázal ke značné belgické nelibosti na penaltu. Baroš ji s přehledem proměnil, čímž ukončil svůj střelecký půst trvající v reprezentaci přesně rok a český tým tak konečně naladil na vítězného ducha.

Potřebná koncentrace neříkala Haškovu výběru nic na začátku první půle, ani v úvodu druhé, takže mohli zase děkovat Čechovi, že míč tečovaný Defourem zlikvidoval. Tohle varování naštěstí působilo, takže český tým se po přestávkových korekturách rychle sebral a před belgickou bránou roztočil zásluhou Svěrkoše, nápaditého Štajnera i často střílejícího Poláka hned několikrát kolotoč. A přesně po hodině byl blízko třetí brance, neboť Kadlec nůžkami hostujícího gólmana překonal a Van den Borre si musel na čáře zahrát na zachránce. Míč ovšem napálil do břevna, takže poslední instancí se stal až Stijnen.

To už se ale Haškův výběr rozjel, zatlačil Belgičany na jejich půla před Stijnenovou šestnáctkou i v ní roztáčel kolotoč, z něhož mohlo udeřit hned několikrát. Často pálící Polák, nápady a chytrostí překypující Štajner, pronikající Pospěch, jehož střela míjela jen těsně tyč - to všechno byly možnosti, po nichž mohl časký tým vedení zvýšit a výhru si pojistit.

Teplická Stínadla akcím a servírovanému fotbalu spokojeně aplaudovala a když po Rozehnalově premiérové reprezentační trefě třetí gól jistoty přece jen přišel, burácela už naplno.Výkon, který česká reprezentace předváděla a jímž soupeře vůbec k ničemu nepouštěla, totiž dával naději, že by se v podzimní kvalifikaci přece jen mohlo všechno ještě v dobré obrátit a zdánlivě ztracený boj o Afriku by se pod vedením Haška a jeho triumvirátu dal ještě zachránit.