Článek
Jak to vypadá s vaším pochroumaným kotníkem?
Léčím ho intenzivně. Pomáhá, kdo může a umí. Byl jsem také u fyzioterapeuta Zdeňka Novotného, který je vyhlášený v tomhle kraji.
Kdo vás zranil?
Ve druhé půli mě sestřelil Hološko a ještě mi přisedl nohu. Mám to místo zduřelé, ale lepší se to.
Stihl jste se potkat s rodinou?
Táta mě odvezl k fyzioterapeutovi, jinak ne. Ale uvidíme se po zápase. Letím až ve čtvrtek z Vídně.
Mrzelo by vás hodně, kdybyste v Uherském Hradišti nenastoupil?
Strašně! Doma musím hrát, i kdybych měl obě nohy zlámané.
Jak se s odstupem času díváte na zápas se Slovenskem?
Nehráli jsme špatně a měli jsme na to, v Bratislavě vyhrát. Při početní převaze k tomu bylo blizoučko. Škoda, že tam nic nespadlo.
Překvapilo vás, že jste nastoupil ve stoperské dvojici s Tomášem Sivokem?
V tréninku jsme zkoušeli ledacos. Hrál jsem na levém kraji obrany i uprostřed. Na předzápasové přípravě, tedy asi dvě a půl hodiny před začátkem, trenér řekl, že hraji s Tomášem Sivokem. Trochu jsem tušil, že bych mohl nastoupit uprostřed obrany, ale parťáka jsem nevěděl. Trenéra asi zaujalo, že nám to docela šlo ve druhé půli proti Belgii. Se Sivim jsme si zahráli stopery ve Spartě, ale to už je nějaký rok.
Co vás napadlo, když sudí pískl po Plašilově stažení Zabavníka penaltu?
To se nedá publikovat. Zabavník šikovně upadl. Těžko říct, jestli by dal gól nebo ne. Vystupoval jsem proti němu. Slovákům jsme darovali góly svými chybami. Ale to už teď nemá smysl řešit. Soustředíme se na San Marino.
Vědí v Leverkusenu, že v české reprezentaci hrajete stopera?
Vědí. Dokonce i Sami Hyypiä se smál, že má nového konkurenta. V klubu ale hned tak nehrozí, že bych hrál stopera.
Uvědomujete si, že ve středu půjde i o skóre?
Naprosto jasně. I bez Honzy Kollera, který nás šokoval svým náhlým odjezdem, San Marinu musíme dát co nejvíc gólů. A také kvůli lidem, kteří nám tady ohromně fandí. Stáhl jsem třicet volných lístků od spoluhráčů a dalších sto jsem koupil pro kamarády a známé z Uherského Hradiště. Řekl jsem jim, že musí být slyšet.
Změnila se hodně atmosféra v národním mužstvu příchodem Ivana Haška?
Já bych neřekl jenom příchodem Ivana Haška, ale celého jeho týmu. Kdyby tu byl od začátku, asi by to takhle nedopadlo. Ten problém vznikl už před tím. Tím nechci kritizovat trenéra Radu, měl to hodně složité. Ale s novým koučem přišel nový impulz. Atmosféra se zlepšila a já doufám, že to potvrdíme ve zbývajících zápasech a do baráže se dostaneme.
Kdyby uhrál Rada na Slovensku remízu, byl by kritizován, že hrál s jedním útočníkem. Haškovi to projde...
To je ale věc médií a ta v tomhle mají velkou moc. Záleží, jak koho prezentují.
Pociťujete v mužstvu vliv dříve kouče, nyní poradce, Karla Brücknera?
Má na starosti především přípravu standardních situací. Na poradách mluví hlavně trenér Hašek, ale vždycky se obrátí na ostatní členy svého týmu, jestli k tomu něco nemají. Své si tak řeknou pánové Brückner, Bílek i Klusáček. Brückner vymyslel dobré standardky proti Slovensku. Bohužel i kvůli špatnému terénu se je nepodařilo realizovat tak, jak jsme chtěli a měli nacvičené. Slováci ale věděli, že máme dobré standardky a dávali si velký pozor.
Slováci vedou skupinu, kráčí k postupu. Jsou lídry zaslouženě?
Podle výsledků ano.
Musíte vyhrát zbývající tři zápasy. Rozstřílet ve středu San Marino je povinnost, ale pak zbývá doma porazit Polsko a Severní Irsko, což nebude lehké. Nevkrádají se vám do myšlenek určité pochybnosti, že to nemusí vyjít?
To si nepřipouštíme. Kdyby někdo pochyboval, bylo by to špatně. Nemělo by smysl, aby tady byl. My to neříkáme proto, že musíme, ale proto, že tomu věříme. Je to fotbal, nemusí to vyjít. Někdy máte den, kdy vám spadne do brány všechno a jindy nedáte ani stoprocentní šance. Ale musíte vždycky vědět, že jste pro úspěch udělali maximum. A to v nás je.
