Hlavní obsah

Počtář Štajner jako jeden z mála ví, že ani druhá příčka na baráž stačit nemusí

KROMĚŘÍŽ

Představuje vzácnou výjimku. Zatímco většina fotbalových reprezentantů si nějakými propočty, natož pak kvalifikačními kalkulacemi, hlavu před středečním duelem se San Marinem nezatěžuje a unissono tvrdí, že tři výhry na postup do Afriky stačí, legionář z Hannoveru Jiří Štajner je úplně jiný. „Ono nemusí stačit, ani kdybychom nakonec skončili ve skupině druzí. Proto budu ve středu držet palce Holanďanům,“ nalévá rozumy spoluhráčům.

Foto: Michaela Říhová, Právo

Jiří Štajner před slovenským brankářem Muchou. Gól však z toho nebyl, takže česká reprezentace musela brát za vděk jen remízu a musí se tudíž usilovně počítat.

Článek

Postupovými spekulacemi se Haškovi svěřenci zase až tak moc nezatěžují. Tři výhry alespoň na baráž určitě stačí,  nechávají se unášet vírou, že zisk devíti bodů z duelů se San Marinem, Polskem a Severním Irskem je nechá docela určitě ve hře o postup na světový šampionát v Jižní Africe.

Spočetl, že druhé místo stačit nemusí 

„Samozřejmě že se musíme koukat sami na sebe, ale je třeba také počítat,“ varuje Jiří Štajner. „Teprve když ve středu porazí Nizozemci Skoty, budeme mít všechno ve vlastních rukou. Anebo když u nich ve středu alespoň remizují. Proto fanděme Holanďanům,“ má krajánek z bundesligy jako jeden z mála českých hráčů dokonalý přehled, jak je kvalifikační ruleta ve všech skupinách roztočená a na úkor kterého mužstva by se mohl český tým do případné baráže dostat.

„Já počítám většinou všechno,“ přiznává se Štajner, ale jedním dechem dodává: „Jen doma účetnictví nevedu!“

Proto má spočteno, že ani případné druhé místo ve skupině české reprezentaci k cestě do baráže stačit nemusí. To kdyby měla nejméně bodů z devíti mužstev, která druhé místo obsadí. „Může se stát, že na nás Černý Petr vyzbude, což by byl pech. Ale takový už je fotbalový život,“ ví moc dobře, že může dojít k nejhoršímu.

Postupové kalkulace jsou i o gólech

Stejně tak je mu jasné, že ve středu v Uherském Hradišti musí Haškův výběr nastřílet San Marinu co nejvíce branek, aby se v případě bodové rovnosti Slovinci vyšvihl na druhou příčku.

„Slováci mu jich dali sedm, Poláci deset, Němci v minulé kvalifikaci dokonce třináct, ale je ošidné mluvit o tom, kolik jich nasázíme my. Pokud nedáme rychle první dvě tři branky, bude to s nimi těžké, neboť budou běhat, bránit, vrhat se do střel a betonovat. Prostě je hned v úvodu zápasu načít, protože pak se hraje hned jinak,“ nemusí dávat Štajnerovi nikdo návod na učitele tělocviku, plavčíky či majitele fitka ze San Marina, kterří reprezentují ve svém volném čase a na cesty do ciziny si berou dovolenou.

Jednu blamáž s Hannoverem už zažil

„To tak, něco takového si pouštět do hlavy. My hráli v létě Německý pohár s poloamatéry z Trieru, kteří kopou čtvrtou bundesligu, nijak jsme je nepodceňovali, ale přesto jsme s  nimi 1:2 prohráli a vypadli. Podruhé bych s amatéry prohrát nechtěl. Natož pak v reprezentaci,“ nepřipouští Jiří Štajner, že by San Marino mohlo Haškův výběr potrápit.

A že po ukvapeném Kollerově loučení není v mančaftu typický kanonýr? „Ale my jich máme. Baroš, Necid, hráčů je... Třeba i já, pokud budu hrát! Chce to dobře kombinovat, nevodit balón, strčit si pár narážeček a prosadit se v soubojích jeden proti jednomu,“ mohl by počtář Štajner vést místo trenéra Haška klidně taktickou přípravu na středeční zápas.

Reklama

Související témata: