Článek
Už v kuchyni spráskl ruce. Pří první společné večeři zase. Když totiž doktor a dietolog v jedné osobě Petr Krejčí vyškrtal z jídelníčku nachystaného pro fotbalisty hamburgery a podobné kalorické laskominy, moc mu toho na něm nezůstalo. A se zdravou výživou už neměly nabízené pokrmy tuplem nic společného.
Kuře sedmkrát jinak
„Nabídka je tady hodně chudičká, takže to bude opravdu o kuřeti na sedm způsobů, abychom příštích sedm dnů přežili,“ připravoval fotbalisty na to, že během amerického turné je rozhodně žádné lukulské hody nečekají. Když se totiž domáhal králičího nebo telecího masa, setkal se u hotelového personálu jen s udivenými pohledy.
„Ještě mně nabídli ryby, ale když jsem se poptával, o jaké se jedná, jen krčili rameny. Prostě ryby, dozvěděl jsem se od kuchaře,“ referovat, že při obědě či večeři se mohou hráči na stolech nadít mnohých překvapení.
Nůžky na palubu propašoval
On se jich dočkal už před cestou na oceán, neboť kufr s medikamenty dostal na palubu jen díky přimhouřeným očím letištního personálu, zatímco třeba nůžky musel do Ameriky vyloženě propašovat. „Od jednoho letu, kdy spolucestujícího skolil v letadle srdeční záchvat a letušky usilovně sháněly lékařskou pomoc, je vozím stále sebou, i když je to čím dál obtížnější. Mám sice certifikát UEFA a FIFA, že s kufrem na palubu smím, jenže na některých letištích ani s tímto potvrzením nepochodím. Nůžky do letadla nesmí, některé prášky také ne,“ posteskl si Petr Krejčí, že i doktor to má rok od roku těžší.
Čeští fotbalisté David Limberský (vlevo), Daniel Pudil (uprostřed) a Michal Daněk po příletu s reprezentací do Spojených států amerických.foto: Jan Tauber
Přitom právě cestou do New Jersey by prášky potřeboval, neboť legionář z Frankfurtu Martin Fenin za ním přišel, že nutně potřebuje prášky na spaní.
Fenin chtěl prášky na hlavu
„Žádné nedostal, i když pro něho byla cesta do Ameriky mnohem těžší než pro ostatní hráče. Přiletěl totiž z Vietnamu, kde se svým Frankfurtem startoval, a musel se vyrovnávat s daleko větším časovým rozdílem než ostatní,“ vysvětloval Petr Krejčí, proč Fenina odbyl a ostatní hráče také.
Dobře udělal, protože na čtvrteční trénink byli už všichni fotbalisté nachystaní bez sebemenších známek únavy a pečlivě se chystají na sobotní utkání s Turky, s nimiž mimochodem sdílí stejný hotel. „Dopoledne je ale na trávník nepoženeme, protože si po cestě potřebovali pořádně odpočinout,“ bránil se doktor Krejčí, že by s trenérem Bílkem byli na hráče jako psi.
„Pravdou ale je, že kdyby si zatrénovali v pravé poledne, jako to dělávala mezi newyorkskými mrakodrapy pražská Dukla, když sem jezdívala před padesáti lety s trenérem Vejvodou Americký pohár vyhrávat, rozhodně by jim to neuškodilo. Podobná adaptace význam má, neboť je nesmírně důležité zvyknout si na podmínky, v nichž se bude s Tureckem hrát,“ připouštěl Krejčí, že starý stratég z Julisky Vejvoda dobře věděl, proč tehdy chodíval s fotbalisty v třicetistupňovém vedru trénovat do Centrálního parku, aby pak brazilský Santos či anglický Tottenham poráželi.
