Článek
Jaký pro vás vůbec byl první rok v předsednickém křesle?
Utekl v ohromném trapu, což je logické, neboť se snažíme o hodně změn. Něco se podařilo, jiné věci jdou pomaleji, něco bylo dobré, něco se nepovedlo, ale přesto mám dobrý pocit, že dlouhodobý proces změn byl nastartován.
Když jste se ujímal vlády nad českým fotbalem, přisuzovala vám veřejnost roli zachránce a spasitele. Po jedenácti měsících se však ozývají výhrady a začíná se na vás snášet kritika.
Ale já přece věděl, že se nestanu spasitelem. A nikomu jsem to ani nesliboval, protože jsem vnímal panující realitu v českém fotbale. Hlavně mně však bylo jasné, že odstartované změny se některým lidem líbit nebudou. Pro mě je podstatné, že je vnímá pozitivně fotbalové prostředí, neboť jsme dali jasný signál, že bojujeme především o důvěru fanoušků.
Takže jste ani jednou nelitoval, že jste do předsednického křesla usedl?
V žádném případě, i když samozřejmě nastaly a ještě přijdou těžké chvíle.
Třeba kostlivci, kteří po provedeném auditu začaly vylézat ze svazových skříní i ze sejfů vaší dceřiné společnosti STES? Třeba kauza kolem údajného uplácení střížkovských fotbalistů hráči Olomouce? Nebo snad žaloby, jež se na fotbal snáší?!
Je toho opravdu dost - zmiňovaným auditem počínaje až třeba po kauzu tří Bohemek. I tu ale vyřešíme, i když víme, že už se táhne dlouho.
Vaši kritici - a ti ze Střížkova hlavně - tvrdí, že jste kauzu Bohemians před sebou tlačili záměrně tak dlouho, aby nakonec zůstala jen jedna Bohemka a vy jste měli po problémech.
Přišel jsem s tím, že budu měřit všem stejně, což dělám a dělat budu. Ale jestliže si někdo vezme fotbal a diváky jako své rukojmí, nerozpakuji se tvrdit, že šlo o největší atak na fotbal a lumpárnu, jakou jsem kdy zažil.
Možná právě pro tato slova se chystá majitel fotbalového Střížkova Karel Kapr iniciovat na červnové mimořádné valné hromadě návrh na vaše odvolání.
Tím se vůbec nezabývám. Tohle všechno se snaží vyvolat někdo, komu jde jen o jeho vlastní zájmy.
Vám ale škodí i vaši vlastní lidé. Různé větší či menší průšvihy pánů Kříže, Haškovce, Voženílka...
Svazové funkcionáře volí valná hromada, což se nedá nijak ovlivnit. Už dopředu bylo ale přece jasné, že všichni v novém vedení fotbalu budeme pod tlakem, který bude vyvíjet druhá, ve volbách poražená strana. Nám ale jde a musí jít o to, aby zmiňovaných průšvihů bylo co nejméně a druhá strana podobné příležitosti k atakům neměla.
Vyčítají vám nejen průšvihy vašich podřízených, ale třeba i peníze, které jste navzdory předvolebním slibům do fotbalu nepřinesli!
Já nikomu žádné peníze nesliboval, naopak - každému jsem slíbil jen víc práce. A co se peněz týče - pro nás je důležité, že sponzoři ve fotbale zůstali, že jsme s nimi vesměs smlouvy prodloužili a jinými partnery o nových, zajímavých smlouvách jednáme.
Nebylo vám po tomto vyznání lépe jako trenérovi? Opravdu vám nepřišlo líto, že jste trenérskou dráhu opustil?
Rozhodl jsem se, že po čtyři roky budu sloužit fotbalu jinak.
Netvrďte, že vám trenérská práce nechybí.
Samozřejmě že chybí, protože je to adrenalin a droga současně. Vynahrazuji si to tím, že se dívám na mnohem víc fotbalů, než kolik jsem jich sledoval jako trenér.
Mimochodem - kolika nabídek k návratu na trenérské profesi jste během roku odmítl?
To přece není podstatné. Když se někdo ozve, jednoduše řeknu, že nemohu. Dal jsem se na funkcionářskou práci a snažím se ji dělat co nejlépe.
Přišly nabídky i z Dubaje, kde jste slavil úspěchy před tím, než jste do předsednického křesla usedl?
Také z Dubaje.
Tvrdil jste, že máte víc času dívat se na fotbal mnohem víc a častěji, než když jste sám trénoval. Jakou radost vám dělá česká reprezentace?
Loni v Emirátech to byl smutný příběh, protože jsme rozhodně nebyli lepší než soupeři, dokonce ani gól jsme nevstřelili. Zápas ve Skotsku už byl na koukání lepší, teď jsme ovšem do Ameriky přiletěli zase v hodně improvizovaném složení, přesto jsem od mužstva očekával více odvahy, kompaktnosti, scházela mi soudržnost, kolektivní duch, touha po vítězství.
To možná i proto, že jste do trenérského křesla u národního týmu dosadil svého kamaráda Michala Bílka. Nebo snad nevnímáte, že po soustavných nezdarech kritika na jeho adresu sílí...
Tady kamarádství nerozhoduje. Jmenovali jsme do této funkce Michala Bílka a zodpovědnosti se nebojím. Je to mladý trenér, jenž má perspektivu, renomé a za sebou úspěchy se Spartou.
Všechno hezké, ale také prohrál ve čtyřech zápasech, v nichž mužstvo vedl!
Má to těžké, neboť byl kritizovaný ještě dřív, než se funkce ujal. Perspektivu ale má, jen je třeba, aby dostal možnost ji prokázat.
Může být ale u zahraničních legionářů vůbec autoritou, když trénoval jen Spartu?
Získal s ní přece double, což se hned tak někomu nepovedlo. Ani mně ne, takže vím, jak těžké je vyhrát ligu i domácí pohár.
A co když mu to nepůjde ani v kvalifikaci? Pak ho budete také hájit?!
Má naši důvěru, i když výsledky a hra zatím neodpovídala našim představám. Zatím zkouší hráče a absolvuje přípravné zápasy pro nově se tvořící mužstvo tolik potřebné. Hlavně proto, aby hráči nasákli atmosféru národního týmu a věděli, že reprezentace je výš a dál než národní soutěže či evropské poháry. Na některých se to už projevuje a proto věřím, že do budoucna jsme schopni vytvořit zase silný tým.
