Po bídném výkonu musel zachraňovat bezgólovou remízu s Peru tradičně Čech

Vyložená bída. Za celou první půli nešla na peruánského gólmana Fernándeze jediná pořádná střela, za pětačtyřicet minut se Bílkův výběr nezmohl na akci, jíž by obraně Jihoameričanů způsobil alespoň trochu problémů.

Namísto toho se jen divil, jak Peruánci přesně kombinují, dávají si pomalu s barcelonskou přesností míč z nohy na nohu, do šance se proderou, i na Čechovu bránu vypálí a ještě mají dost sil, aby české hráče napadali pomalu hokejovým forčekingem už na jejich polovině a po ztrátě balónu se dokázali promptně vracet a před svou šestnáctkou vytvářet neprostupný obranný val.

Nebetyčný rozdíl od upachtěného projevu českého týmu, jenž byl až po okraj naplněn pomalostí, nepřesnostmi, zdlouhavostí, pozdními reakcemi i žalostným rozdílem v technice a zpracování míče.

Přitom peruánský kouč Markarian postavil mladý a mezinárodně nezkušený výběr, přičemž si dovolil i ten luxus, že nejvěhlasnějšího hráče svého výběru Farfána z německého Schalke do základní jedenáctky vůbec nezařadil. I tak měl jeho tým od první minuty jasně navrch. Rychlý, vitální, jednoduchý a přímočarý fotbal v jihoamerickém podání působil v konfrontaci s tím, co předváděla Bílkova jedenáctka, jako hra z jiného světa.

Petr Čech spoluhráče v závěru první půle podržel.foto: Reuters/Marcelo Del Pozo

Jen zúročení své převahy se Jihoameričané nedočkali, i když bleskurychlý Chiroque motal české obraně hlavu tak, až to hezké nebylo, a Advincula si s ničím v ničem nezadal. Ti dva se také v samém závěru první půle prodrali do vůbec největší šance. Chiroque dal nejprve  Rajnochovi lekci jako školákovi z pomocné, našel v šestnáctce zapomenutého Advinculu, jehož střelu dokázal naštěstí Čech zlikvidovat a svůj tým přes bídný výkon spasit.

Ani korektury v sestavě, k nimž Bílek sáhl během přestávky, moc nepomohly. O hlavu menší Peruánci sice začali volněji a s výrazně menší aktivitou než v poločase prvním, jenže ani toho nedokázal český tým využít. Pravdou sice je, že hru vyrovnal, chvílemi i aktivitu přebíral a hlavně toho soupeři už toho nedovoloval tolik, jako v úvodních pětačtyřiceti minutách, jenže efekt zvýšeného snažení byl prakticky nulový, neboť středová řada prakticky neexistovala. Ztrácela míče, přihrát nedovedla, natož aby něco vymyslela...

Jen Necid, který se už v první půlí pádem do šestnáctky pokoušel vykoledovat penaltu, se zmohl na střelu zdálky, tím ale výčet pokusů stojících za zaznamenání skončil. Jihoameričané ale na tom nebyli o moc lépe, neboť hromadné střídání nachystané trenérem Markarianem se do jejich hry pochopitelně promítlo. A to přesto, že se na trávníku objevil i vzývaný Farfán.

Daniel Kolář a Rinaldo Cruzedo z Peru.foto: Reuters/Yuriko Nakao

Ten začal v závěru zápasu skutečně úřadovat a moc nechybělo, aby o osudu střetnutí rozhodl. Po víc než slibné šanci Ramíreze likvidované Čechem se totiž legionář ze Schalke prodral do šestnáctky, ale ve slibné příležitosti hlavičkoval jen do tyče.

V dalších nabízejícíéch se možnostech se neprosadil ani on, ani jeho spoluhráči, a protože v nastaveném čase neodpískal domácí sudí ruku Kadlece, dospěl zápas stejně jako úvodní duel Japonska s Peru k bezgólové remíze. Ta je vzhledem k průběhu utkání i výčtu šancí úspěchem Bílkova celku, který podal hodně bídný výkon a jen Čechovi může děkovat, že alespoň bod uhrál.