Rubriky:

Reprezentace

Fotbal Poláka dřív nebavil, nedával do hry srdce

12. února 2005 10:38 - PRAHA

Středeční utkání ve Slovinsku zvládla česká fotbalová reprezentace na jedničku a v generálce na kvalifikaci MS porazila domácí výběr 3:0. Trenér Brückner dal příležitost hráčům širšího kádru, po pěti letech se do národního celku vrátil záložník Liberce Jan Polák. A návrat ozdobil gólem. "V noci před zápasem se mi zdálo, že nastoupím a dám gól," říká Polák v rozhovoru pro deník Právo.

Po pěti letech jste se vrátil do reprezentace. Jak moc vás nominace k utkání ve Slovinsku překvapila?
Nepočítal jsem, že by mě trenér povolal. Je více hráčů v lize, kterým se dařilo, a pak také spousta kluků v zahraničí patřících do širšího kádru. Národní tým řadím úplně nejvýše v kariéře. Jsem poctěný, že jsem dostal důvěru.

Zápas vám vyšel parádně. Hrál jste celý zápas, dal gól, trenér vás chválil. Čekal jste takový comeback?
Přál jsem si odehrát pár minut. V noci před zápasem se mi zdálo, že nastoupím a dám gól. Tolik jsem tím utkáním žil. Ani jsem to nikomu neříkal, protože jsem byl v nároďáku po dlouhé době. Zdá se to neuvěřitelné. Brankář udělal možná chybu, že neudělal o krok víc. Mě tím rozhodně potěšil.

I ve snu to byl takový parádní gól z dálky?
Pamatuji si jen, že jsem běžel slavit k praporku... Ale na hřišti jsem na to neměl sílu.

Byl jste hodně nervózní?
Trošku. Měl jsem na začátku tvrdé nohy, protože jsme v Liberci v přípravě, zatímco většina kluků je rozehraných. Hlavně jsem chtěl ukázat, že mohu v týmu být. Že se nepodělám.

Byl byste zklamaný, kdyby další nominace nepřišla? Trenér vás hodně chválil...
To je pěkné, toho si vážím... Asi by mi to bylo líto, kdybych se v týmu dlouho neobjevil. Mám z výkonu dobrý pocit. Ale nikam se nemontuji.

Zatímco v áčku jste chyběl, s jedenadvacítkou jste sbíral úspěchy...
Nebral jsem to, že chybím v prvním týmu. Přišlo mi přirozené být v jedenadvacítce a sbírat zkušenosti. A taky nádherné zážitky. Na Slovensku jsme byli druzí na ME, pak udělali titul.

S jedenadvacítkou jsou spjaty i dva neúspěchy. Výbuch na OH v Sydney a nevydařená baráž o Atény, v které jste tým vedl jako kapitán. Mrzí tyhle výpadky hodně?
Na olympiádu jsem jel zraněný. Měl jsem natržený sval, trenéři to věděli. Ale chtěli mě tam mít pro případ, že budu fit. Byl jsem rád, že mě vzali. Už proto, že do Austrálie se nepodíváte každý den. A na olympiádu, která byla jedinečná, už vůbec ne. Pořád jsem jen trénoval, vlastně to byl takový výlet. Ta poslední baráž nevyšla. Ve Švýcarsku jsme vyhráli a doma vedli. Mysleli jsme si, že už to máme v kapse a nic se nám nemůže stát. Bylo to zklamání.

Proč jste na pět let vypadl z prvního reprezentačního týmu a několik sezón v lize spíše protrpěl?
Faktorů je více. Možná špatné trénování, špatná životospráva. Tím nemyslím, že bych někde chodil pařit. Nevím přesně, v čem to bylo. Kritiky na mojí adresu bylo hodně. Já jsem si to uvědomoval, ale všechno nejde napravit ze dne na den. Možná to bylo trénováním. Brnu se nedařilo, mně už vůbec ne. Jsem rád, že jsem se z toho dostal a dokázal jsem si, že fotbal umím a mohu se dostat vysoko, budu-li pokračovat ve stylu, kterého se teď držím.

Nezamotala vám rychlá sláva hlavu?
To si nemyslím. Čekalo se, že potáhnu mužstvo, ale na to jsem byl mladý. Topil jsem se v tom a padal dolů. Spíše jsem do toho předtím nedával srdce. Teď jsem pro hru hodně zapálený. Táta mi v těžkých chvílích říkal, že fotbal mě musí bavit. A mě v té době nebavil. Někdy prostě nemáte do hry chuť. Byl jsem otrávený. Když je člověk mladý, pořád brblá. To se mi nechtělo, támhleto také ne. Nepřipouštěl jsem si, že bych tréninky nedělal naplno. Ale na hře bylo vidět, že to není ono. Všichni to viděli. Proto jsem byl rád za přestup do Liberce.

Jenže ani ten vysvobozením nebyl...
Chvíli mi trvalo, než jsem se dostal na správnou kolej a pochopil, co po mně trenér chce. V Brně jsme praktikovali něco jiného. Navíc přijdete mezi nové spoluhráče, kteří na vás nejsou zvyklí. Ani já nevěděl, co od nich čekat. Nepomohlo mi, že jsem přišel už v rozjeté soutěži. Navíc kluci udělali v předchozí sezóně titul, lidé byli namlsaní. Dopadlo to, jak dopadlo, nebylo to slavné.

Svazovalo vás, že jste přišel za dvacet miliónů korun?
Očekávání bylo velké, ale já si tlak nepřipouštěl. V prvním roce mi někdo cenu párkrát předhodil. Vnímal jsem to, ale nepřipouštěl, nebo nechtěl. Možná jsem to nebral dost vážně. Prostě se ten začátek nepovedl. Věděl jsem, že když budu pracovat, zlom přijde. Ale trvalo to delší dobu, než jsem čekal.

Usilovala o vás Sparta, mluvilo se o zájmu Slavie. Nebylo v tom trošku i zklamání?
Ta nabídka ze Sparty byla, jenže upřednostnila tréninkové centrum a na můj nákup nezbyly peníze. Přiznám, že v první chvíli jsem z Liberce nadšený nebyl. Chtěl jsem spíše do Sparty, do slavnějšího klubu. Ale nakonec se to obrátilo. Říkal jsem si: nebuď blbý. Musíš ukázat, proč tě kupovali, ne aby tě vykopli. První rok v Liberci se mi nedařilo. Přesto mi dali šanci znovu. Jsem v Liberci šťastný a vděčný, že mě koupil.

Kdy přišel obrat k lepšímu?
Myslím, že moje forma šla nahoru v létě před dvěma lety. Když jsme hráli se Santanderem a Schalke v Intertoto cupu. Uvědomil jsem si, že zápasy evropských pohárů jsou to, proč chci fotbal hrát. Hrozně moc. Silní soupeři člověka motivují. Bojuje, rve se, dělá věci, které by v lize neudělal. Hlavně to zvýší sebevědomí.

Podzim probíhající sezóny jste odehrál ve velké formě. Změnil jste i pohled na svoji úlohu v mužstvu?
Trenéři mě v minulosti předhazovali, že hru zdržuji a zbytečně se s míčem motám. Chtěli, abych změnil styl a vydal se ve prospěch týmu. Uvědomil jsem si, že je to dobré i pro mě. Taky jsem přitvrdil. Je lepší, když máte na hřišti respekt.

Už jste připravený na úlohu, kdy máte mužstvo táhnout?
Trenéři mě nabádají k tomu, že bych měl tým vést. Na podzim jsem skutečně pochopil, že hodně záleží i na tom, jak hraji já. Tu roli si člověk musí uvědomit.

Zvedla vám sebevědomí touha Nantes, které o vás usilovalo v létě?
Každý zájem potěší, nabídka z Francie dvojnásobně.

V zimě jste byl údajně jen krůček od přestupu do Norimberka?
To nebylo tak žhavé. Nechtěli akceptovat cenu. Čekají asi spíše na léto, jestli se zachrání. Ještě byla nabídka ze Spartaku Moskva. Tam to bylo konkrétní. Kdybych řekl, že jdu, už bych v Rusku byl. Mně se tam ale nechce. Jsem mladý, na Východ se neženu

S jakými cíli vstoupí Liberec do jarní části soutěže?
Jsme třetí, chceme do evropských pohárů. Bylo by fantastické urvat druhé místo a hrát předkolo Ligy mistrů. Po vydařeném rozjezdu přece nemůžeme mít malé cíle.

Radek Malina, Celje, Sport.cz, Právo

Zrušit