Článek
Vy jste hrál proti Norům i v kvalifikaci na ME 1996. Vzpomenete si na ty zápasy?Abych byl upřímný, tak ne. Zápasů už bylo od té doby strašně moc a hodně významných i krásných, takže ty s Norskem prostě v paměti zapadly. Tenkrát jsem ještě neměl ani stabilní místo v reprezentaci, střídal jsem. A navíc po nich přišlo stříbrné anglické EURO.
Co baráž s Belgií před čtyřmi roky, na tu si vzpomenete?Nerad. Vím, že musíme udělat všechno jinak než tenkrát. Nechtěl bych tu současnou baráž srovnávat s minulou. Belgičané jsou jiní než Norové a naše mužstvo se také změnilo. Určitě je vyzrálejší a silnější. Doufám, že tentokrát postoupíme my.
Řekl jste, že musíte udělat všechno jinak. Co konkrétně?Nějaké podcenění je nesmysl, to především. Musíme do dvojzápasu dostat naši hru. Fotbal, který po nás trenér Brückner chce, a který dokážeme produkovat. To znamená, hrát po zemi, kombinovat. Když se nám to povede, tak bychom měli uspět. Nesmíme se přizpůsobit jejich anglickému stylu. Pro každého z nás je postup na mistrovství obrovskou motivací a pro některé je tato baráž i poslední šancí se na světový šampionát dostat jako hráč.
Norové vás tlačí do role favorita. Vadí vám to?Mně osobně ne. Myslím si, že ani ostatní to nijak nesvazuje. Každý z nás je dospělý a musí se s tím vyrovnat. I takové tlaky k fotbalu patří, ale nemají velkou váhu.
Jak vidíte postupové šance?V tuto chvíli stále padesát na padesát.
Do reprezentace se vrátil Pavel Nedvěd, s nímž jste velký kamarád. Na kolik to je vaše práce?To se musíte zeptat Pavla. Mluvíme spolu často a o všem možné, samozřejmě i o nároďáku, ale o svém podílu na jeho návratu fakt nepřemýšlím. Jsem rád, že tu je, protože Pavel je pořád jedním z nejlepších fotbalistů v Evropě.
Vy jste s ním vždycky sdílel na akcích společný pokoj, chyběl vám na srazech?Chyběl, a nejen proto, že jsem od té doby spal sám. Taková byla realita, nějaký sentiment tu nemá místo. Jakmile se vrátil, hned jsem ho v hotelu Praha přestěhoval k sobě na pokoj.
Takže všechno je zase ve starých kolejích...Pavel je normální kluk a, jak jsem řekl, vynikající fotbalista. Přáli jsme si jeho návrat. Je tady, určitě nám hodně pomůže, takže všechno je, jak má být.
Jaký je to pocit, jezdit na srazy národního mužstva z druholigového klubu?Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlel. Ale jestli myslíte, že v Budějovicích se pod trenérem Ciprem nějak flákám nebo mám úlevy, tak to ne! Troufám si tvrdit, že jsem lépe připravený než ze Sparty, z níž jsem odcházel.
Přece jenom ale cítíte rozdíl mezi druhou a první ligou...Ano, ale není v mém přístupu. Mám na jihu Čech obrovskou motivaci. A to i z toho titulu, že jsem s Dynamem spjatý jako akcionář. Nemohu si dovolit sebemenší podcenění, ani cokoliv vypustit. Naopak spoluhráči, trenér, vedení klubu i fanoušci musí vědět a na trávníku cítit, že přišel Poborský, který je schopen jim pomoct. A není to jen o gólech.
Cítíte se v Českých Budějovicích dobře?Dokonce výborně! Je to taková oáza klidu. Psychicky jsem pookřál. Denně jsem s rodinou, protože z Hluboké to mám autem na stadión deset minut. Je to super po všech stránkách.
Umíte si představit pokračování v Budějovicích, s nimiž jste se už vlastně rozloučil?Rozloučil jsem se proto, že druhá liga má o víkendu na programu poslední podzimní kolo. Co se týká pokračování na jihu Čech, možné je úplně všechno. Klidně si umím představit, že budu pomáhat Budějovicím k návratu do nejvyšší soutěže a nijak mě nebude trápit, že hraji druhou ligu. S tím nemám problém. Nemohu ani vyloučit zahraniční angažmá.
Vy jste řekl, že jste neměl problém s trenérem Hřebíkem, ale že problém spočíval v osobě pana Křetínského. Nemáte obavu, že takové výroky mohou zkomplikovat váš návrat do Sparty?Nevím, jestli nějaký můj návrat do Sparty vůbec bude. Se mnou ani s mým manažerem dosud nikdo nejednal.
Chcete se vůbec vrátit do Sparty?Na tuhle otázku vám zatím neodpovím. Uvidím, jak se k tomu vůbec Sparta postaví a od toho se všechno bude odvíjet dál. Zatím se tím nijak netrápím.
Třeba postoupíte s Českými Budějovicemi do nejvyšší soutěže a Sparta půjde dolů...Tu první variantu si dovedu představit a přál bych si ji. Tu druhou ne. Ať se stalo se mnou ve Spartě cokoliv, tohle bych jí nepřál. Pořád mám ke Spartě vztah a jsem jejím hráčem.
Víte, že v Oslo nastoupíte ke 110. utkání za reprezentaci?Já jubilea nepočítám a ani kvůli ním nehraji fotbal.
Kdyby baráž nevyšla, pokračoval byste v národním týmu?Pravděpodobně ne. Vždyť další vrchol přijde až v roce 2008. Cesta na něj je moc dlouhá a v tuto chvíli si troufnu říct, že v té době už fotbal hrát nebudu, určitě ne na vrcholové úrovni.
Jak byste si představoval loučení s reprezentací?Hezký by byl nějaký úspěch.
Třeba finále mistrovství světa...To by bylo báječné, a nejlépe vítězné!
