Článek
„Vyrovnaný rekord mě těší, ale výsledek méně. Přestože jsme odehráli vyrovnaný zápas, rozhodly naše chyby v úvodu. Museli jsme dotahovat dvoubrankové manko. Sice jsme pak hráli velice dobře kombinačně a dokázali jsme si připravit situace k útokům, ale ve velkém vápně Polska nám chybělo trošku kvality. Nebyli jsme schopní zakončit. Až na gól, na nějž nám paradoxně přihráli domácí," posteskl si třiatřicetiletý borec z Arsenalu.
Když moderátor přečetl jeho jméno v základní sestavě, čtyřicet tisíc diváků povstalo a spustilo bouřlivý potlesk, byť se jednalo o protivníka. „To bylo hezké," těšila reakce publika Čecha. Už méně radosti musel mít z výkonu spoluhráčů v defenzivě. „Po druhém gólu jsem hlavně doufal, aby nepřišly další chyby a neinkasovali jsme znovu," přiznal upřímně Čech.
Během dosavadní reprezentační kariéry inkasoval jen dvakrát čtyři góly. Nejprve v Chorvatsku v přípravě (2011), pak od Ruska na ME (2012). A pouze čtyřikrát jej soupeři pokořili třikrát. Nejprve Finsko v kvalifikaci o ME (2006), pak Portugalsko a Turecko na ME (2008) a naposledy Dánsko v kvalifikaci o MS (2013). V Polsku byl většího přídělu ušetřen.
Problém v hrubých chybách
„V souvislosti s rekordem si budu pamatovat hlavně dobrou atmosféru a vyloženě fotbalové prostředí, které zápas provázelo. A také nevydařený začátek. Výsledkově moc pozitivních vzpomínek mít nemohu, ale takový někdy prostě fotbal je," pokrčil Čech rameny a připomínal, že překonat Poborského nikdy nebylo jeho prioritou: „Ale rozhodně jde o milník, který člověk vnímá. Udržet se v národním týmu a mít důvěru trenérů po celou dobu je výborná vizitka, která mě těší," lebedil si Čech.
Nové spoluhráče absolvující v Polsku debut, ani ty jen o málo zkušenější neodsuzoval. „Až na dvě chyby jsme fungovali velice dobře. I kluci absolvující premiéru se vypořádali s průběhu duelu dobře. Šlo pro ně o obrovskou zkušenost. Viděli, že jedna chyba může znamenat prohraný zápas a je úplně jedno, jestli hrajete dobře. Bylo důležité, že se z nevydařeného vstupu nesložili a dřeli dál," měl Čech slova chvály pro Bartošáka, Zahustela i Pospíšila.
Ani obrana nepůsobící příliš pevným dojmem a vyvolávající u fanoušků značnou nervozitu nepřivedla nervovou soustavu zkušeného brankáře do úzkých. „Byl jsem úplně klidný. Kluci sbírají zkušenosti a já věřil, že si poradí, což se potvrdilo. Od dvacáté minuty jsme hráli velice dobře. Nezradila nás hra, problém byl v hrubých chybách," byl si jistý Čech.
