Článek
Kdy jste se dozvěděl o nominaci?
Dneska po našem tréninku v Boleslavi, asi tak v jedenáct hodin dopoledne.
Považujete pozvánku do národního týmu za vrchol kariéry?
Určitě. Budu se asi opakovat, ale je přece sen každého fotbalisty dostat se do reprezentace. Jsem šťastný.
Jak vidíte šanci zahrát si už proti Srbsku?
To já vůbec nevím. S trenérem se budu bavit až večer, tak uvidíme. Teď ve čtyři vlastně bude trénink, já už mám jeden za sebou, tak se asi půjdu jenom vyklusat a seznámit se s ostatníma. Zatím ani pořádně nevím, jak to tady chodí.
Kdo vám jako první gratuloval k nominaci?
Volal mi pan Dofek z Boleslavi a gratuloval mi, stejně jako kluci v kabině.
Doufal jste ještě vůbec, že byste se mohl dostat do reprezentace?
Ne. Je to teď na mě všechno strašně rychlý a nemám slov.
Jak moc jste musel kvůli nominaci přehodnotit své plány?
Ráno jsem měl v klubu normálně trénink. A pak bych doma pomáhal manželce s prckem. Malej teď nějak zlobí a nespí.
Teď vás asi budou muset vystřídat babičky...
Ne, tím si musí žena projít sama. Já říkám jednu věc - maminky to je rozmazlování, tyhle věci si člověk musí prožít sám.
I pro vás to asi bylo dost hektické...
Je toho teď na mě moc. Liga, Champions League, do toho děcko, teďka ještě reprezentace...
Kdysi jste býval "zlobivé dítě" českého fotbalu. Cítíte s povoláním do reprezentace určité zadostiučinění?
Určitě. Tenhle rok se pro mne zatím vyvíjí fantasticky. Druhé místo v lize, jedenáctka roku, miminko, Champions League, teď reprezentace. Nevím, jak to půjde dál. Jde to postupně nahoru, tak snad nebude pak velký pád na pusu. Uvidíme.
