Článek
Sparta po rozpačitém úvodu sezóny vede ligu. Čekal jste takový obrat?Je fakt, že to za začátku sezóny vypadalo úplně jinak. Se mnou i se Spartou. Moc bodů jsme neměli, nedařilo se nám herně.
S příchodem trenéra Bílka však nastal výsledkový obrat.Pročistila se atmosféra, zvedla se psychika týmu a přišly výsledky. Velkou zásluhu na tom má i asistent Horst Siegl. Pookřál jsem i já. Začal jsem víc hrát než za trenéra Grigy. On věřil jiným hráčům a pro mě to bylo dost těžké. Ale trenér Bílek mi dal důvěru, dal jsem pár gólů a začal jsem si víc věřit. Snad jsem se zvedl i po herní stránce. Hodně na sobě makám.
Dal jste osm ligových gólů a o prvenství mezi kanonýry se dělíte s Vlčkem ze Slavie a Peckou z Boleslavi. Kolik bude na jaře potřeba branek na vítězství? Láká vás to?Bylo by to příjemné. Do konce ligy je ještě třináct zápasů a může se stát, že někdo vyletí a nebude stačit ani patnáct gólů. Uvidíme. Já mám maximum deset branek za sezónu ještě z Brna a určitě bych to chtěl výrazně překonat. Ale víc než tohle individuální ocenění mě láká titul se Spartou. Kdyby nakonec vyšlo obojí, bylo by to ideální.
Čekáte, že se o titul bude bojovat do posledního kola?Špička je strašně vyrovnaná a adeptů na prvenství víc. Kromě nás Slavia, Liberec i Mladá Boleslav. Stačí jeden dva nepovedené zápasy a můžeme zase být tam, kde být nechceme. Musíme jaro zvládnout.
Pomohl Spartě kromě změny trenéra i příchod některých nových hráčů?Kabinu obrovsky zvedl Pavel Horváth. To je srandista, pořád samé vtípky. To samé Honza Rezek. Oba výborní fotbalisti, stejně jako Luboš Hušek. Mít za sebou Horvyho, to je paráda. Dokáže obejít hráče, přihrát přesně na čtyřicet metrů, ať už vzduchem nebo po zemi. Na tréninku to spolu často zkoušíme. Vím, kam si nabíhat a hlavně vím, že kam ten balón chci, tam ho skoro vždycky dostanu.
Jak se vám na hrotu hraje s Rezkem?Réza je jiný typ než já. Takový ten rychlý blázen, hodně běhavý typ. Dobře se doplňujeme, protože já zdaleka takovou rychlost nemám. S každým odehraným zápasem je to lepší, zvykáme si na sebe. Dosud jsem si vpředu asi nejvíc rozuměl s Milanem Pacandou ještě v Brně. Bylo to dané i tím, že se známe odmalička, chodili jsme spolu do jedné třídy.
Mnozí vám často předhazují tvrdý herní styl, časté používání loktů. Někteří hráči si na vás stěžují permanentně...Tak ať si popláčou... Já prostě takhle hraju a měnit se nebudu. K fotbalu souboje patří. Rozhodně nejsem zákeřný, nikdy nikomu nechci ublížit. Když jde člověk do výskoku, musí si rukama pomoct nahoru při odrazu. Hraju na hranici tvrdosti, jenže jen to, co dovolí rozhodčí. Umím sice rány rozdat, ale taky přijmout. Schytám jich spoustu.
Fanoušci vás nikdy dvakrát nemilovali. I ve Spartě to míváte těžké. Čím si to vysvětlujete?Mě nadávky a pokřiky provází celou kariéru. Od Brna přes Liberec až do Sparty. Tady to bylo asi nejintenzívnější. Příjemné to samozřejmě není, ale už to v osmadvaceti beru trochu jinak, než když mi bylo dvacet. Tolik mě to nerozhodí. Jsem vysoký hráč, koordinace pohybů není zrovna ideální a neběhám tak pěkně, jako někteří menší kluci. Když se nedaří, jsem víc vidět. Ale v poslední době se to zlepšilo, teď už nadávky moc často neslýchám. Doufám, že to bylo vidět i na mojí hře. Ale nedělám si iluze. Jeden zápas nemusí vyjít a třeba se to zase vrátí.
Sníte o zahraničním angažmá?Léta běží, rád bych to zkusil. Teď bych chtěl se Spartou titul a potom, kdyby něco vyšlo... Láká mě zkusit si fotbal i někde jinde, naučit se řeč, ale každopádně budu brát ohled na rodinu. Nešel bych nikam bez nich, takže lokality jako jsou Turecko nebo Rusko bych si asi hrozně moc rozmýšlel. Peníze nejsou všechno. Chci mít hlavně pohodu a spokojenou rodinu.
Jednou už jste do toho Ruska málem přestoupil...Byl jsem na zkoušce v Rostově, nedopadlo to a tím to hasne. Pak jsem ještě absolvoval týdenní testy ve West Hamu, když byli ve druhé lize. Tam jsem poznal, jak funguje velký klub. Hrozně mě uchvátila atmosféra. Anglie se mi strašně líbí.
Jak jste si zvykl v Praze? Táhne vás to pořád víc domů do Brna?Nemáme s tím problém. Bydlel jsem tady už v době, kdy jsem hrál v Blšanech. Ale žili jsme rok a půl v Liberci a tam to byla větší pohodička. Všude kolem krásná příroda, rodiny hráčů se víc setkávaly. V Praze je život rychlejší, ale zvykli jsme si dobře.
Plánujete, že se po skončení kariéry budete žít v Brně?Pořád tam máme kamarády, rodinu. Zatím je to naplánované tak, že bychom se jednou do Brna vrátili. Ale třeba může být všechno jinak. Uvidíme.
Jak si nejlépe užijete volno bez fotbalu?Jsem hodně rodinný typ. A když máme toho malého ďáblíka (ukazuje na patnáctiměsíčního syna Dominika - pozn. autora), všechno se točí kolem něj. Nemáme tady babičky, takže není šance jít s manželkou do kina nebo někam jinam. Většinou jdeme na procházku se psem.
Libore, jste věřící člověk. Byl jste k tomu veden odmala?Spíš jsem to pochytil od babičky, ale moje mamka je taky věřící. Našel jsem si cestu sám, nikdo mě nenutil.
Je výhoda, že je věřící i vaše manželka Romana?Určitě je to lepší, jeden na druhého nemusí brát v tomhle směru nějaké ohledy, něco mu vysvětlovat. Oba jsme pokřtěni, nechali jsme pokřtít i malého. A když jsme měli svatbu, dopředu nám oběma bylo jasné, že bude v kostele.
Chodíte do kostela i v Praze?Tady jsme ještě nebyli, ale do brněnského kostela Svatého Petra a Pavla, kde jsme se brali, se zajdeme pomodlit. A trošku zpytovat svědomí.
Modlíte se doma?Jen před Štědrovečerní večeří. Víra není jen o tom se všude křižovat a modlit. Záleží na každém člověku, jak to ventiluje. Já se jen křižuju před každým zápasem.
Vánoce jsou křesťanské svátky, těšíte se na ně?Moc, chceme si je hezky v klidu a míru užít. U nás v Brně se sejde na Štědrý den vždycky celá rodina, všechny babičky, dědečkové. Určitě zajdeme do kostela. Snažíme se neprožívat Vánoce nějak hekticky. Spíš si užít pohodu: zapálit svíčku, františka. Ne se honit do poslední chvíle někde po obchodech. Nemusíme mít spousty dárků. Ale malému jich koupíme víc, i když to zatím moc nevnímá a nejvíc ho baví je rozbalovat. Nebo spíš trhat ten papír.
Co si přejete do příštího roku?Zdraví pro celou rodinu, to je nejdůležitější. To ostatní přijde.
