Článek
"Když jsem přišel před rokem do Sparty, bral jsem to jako zkoušku. Počítal jsem s tím, že se vrátím do Blšan, kde budu pravidelně hrát," pátrá v paměti jedenadvacetiletý odchovanec pražské Sparty.
I v jeho případě se rýsovalo naplnění pravidla, podle něhož letenský klub borcům z vlastní líhně příliš šancí nedává. Po nepříliš vydařeném hostování ve Slovácku získával ostruhy v Blšanech. Tehdejší sparťanský trenér Griga si však do přípravy sezval řadu mladíků, kteří byli rozstrkaní po různých koutech republiky na hostování. Tak jako Kolář na severu Čech.
Zlom nastal v poháru
"Přišel jsem jako úplně neznámý kluk. A najednou jsem byl v jednom týmu se super fotbalisty," vzpomíná Kolář. Věděl, že nemůže nic ztratit. "Já jsem byl připravený, že půjdu po skončení přípravy zpět do severočeského klubu. Pro mě představovalo těch několik týdnů ve Spartě takový los. Říkal jsem si: Proč to nezkusit, alespoň poznám prostředí."
Jenže události nabraly úplně jiný spád. Trenér Griga si nemohl nevšimnout, že Kolář by mohl být při zamýšleném obrození Sparty vítanou posilou. "Byl jsem překvapený," vzpomíná na ortel tehdejšího šéfa letenské lavičky, který rozhodl, že Kolář zůstane v Praze.
Místo zápasů o udržení tak začal borec využitelný v záloze i v útoku ochutnávat pocit obrovského tlaku zápasů představujících honbu za pohárovým umístěním. Zatímco v Blšanech odehrál čtrnáct utkání v základní sestavě, ve Spartě naskakoval do zápasů z lavičky jako náhradník. Celkem se dostal takhle do utkání sedmkrát. A dokonce si připsal první gól v rudém dresu. "Byl jsem rád, že dostávám šanci," líčí Kolář.
Zlom nastal při finále domácího poháru. Sparta po fiasku se zachraňující se Plzní potřebovala napravit reputaci, ale hlavně vyhrát kvůli místu v pohárové Evropě. "Pan Griga mě nominoval do základní sestavy. Tam se asi vše obrátilo. Na podzim jsem do jeho odchodu nastupoval celkem pravidelně. A pod trenérem Bílkem jsem si místo udržel," vykládá spokojeně Kolář.
Trenérská rošáda mu nijak neublížila. Michala Bílka totiž dobře znal z jeho působení v Blšanech. "Myslím, že jeho příchod pro mě byl jistou výhodou. Všichni jsme byli na stejné startovní čáře. Ale v mém případě věděl, co může čekat," přemítá Kolář. "Navíc v rozjeté sezóně nechtěl moc experimentovat a sestavu nějak dramatický měnit."
Kolář nakonec odehrál čtrnáct zápasů ze sedmnácti v základní sestavě. Vstřelil tři branky. "Ale nemyslím si, že jsem hrál úplně ten nejlepší fotbal, jehož jsem schopen. Byla tam spousta špatných nebo průměrných zápasů, které jsem měl odehrát lépe. Je jasné, že na sobě musím hodně pracovat a hodně se učit," připouští výkonnostní výkyvy Kolář.
Je nedílnou součástí Škorpilova výběru
I přesto se prosadil i v reprezentačním týmu do jedenadvaceti let, jehož je nedílnou součástí. "Věřím, že si místo v týmu pana Škorpila udržím," říká zasněně. Tým mladíků totiž čeká v tomto roce finálový turnaj mistrovství Evropy v Nizozemsku. "Start na něm je pro mě obrovskou motivací. Představuje to neuvěřitelnou zkušenost a velký zážitek. Navíc všichni dobře vědí, jak moc je tahle akce sledovaná. My máme hodně kvalitní mužstvo a můžeme tam uspět, což by přispělo i ke zviditelnění jednotlivců."
K tomu vede cesta jedině přes pravidelné starty v jarní fázi fotbalové ligy. Do té vstoupí Daniel Kolář jako držitel ocenění Talent roku, kterým se pyšní i takové hvězdy jako Rosický, Čech nebo Baroš.
"Já byl rád, že jsem se vůbec na vyhlášení mohl podívat. Takové akce jsem se účastnil poprvé a moc se mi to líbilo. Byl jsem překvapený z vítězství. Šlo o vyústění skvělého roku, který jsem ve Spartě prožil. Ale doufám, že přijde ještě lepší, který bude vyšperkovaný titulem," vypráví zasněně. K naplnění svých cílů však musí uspět v zimní bitvě o místo v sestavě pražského klubu. "Konkurence je úplně stejná jako když jsem přišel před rokem coby bažant. V kádru je sedmadvacet lidí a každý může hrát. Ale už jsem přeci jen v jiné situaci. Jsem v klubu určitý čas a mám jinou, lepší pozici. Pořád jsem na začátku a mám toho hodně před sebou, ale nejsem takový začátečník."
