Článek
„Třeba když se nic nedělo, tak jsem si lehnul na trávník a nechal se odnést. Nebo jsem si šel povídat se sudím,“ vzpomínal na své kousky. Užil si i hořké chvíle. „Když jsme po mém přestupu do Sparty přijeli do Košic, zaplněný stadión na mě volal Jidáš,“ vyprávěl.
Spoluhráči i protihráči si ho pamatovali jako skvělého společníka i famózního hráče.„Byl to nepříjemný protihráč, kterému se těžko odebíral míč. Uměl v soubojích přifilmovat pády. Ale hlavně to byl vynikající fotbalista, který dovedl strhnout a vyhecovat mužstvo a měl nejednou velký podíl na vítězství Sparty i národního mužstva,“ zavzpomínal Kvašňákův protihráč v dresu pražské Dukly Ivo Urban, který si s ním zahrál jednou za mužstvo Prahy.
„Moje asi největší vzpomínka se váže k našemu společnému vystoupení v Mexiku,“ přemítal Karol Dobiáš. „Tehdy jsme prohrávali s Brazilci o gól. Vedli jsme brankou Petráše, ale pak jsme dvakrát inkasovali. Nakonec jsme dostali ještě dva góly, ale já jsem s odstupem dvaceti let z televizního záznamu úplně náhodou zjistil, že Andrej měl za stavu jedna dva vyloženou šanci, ale levačkou z malého vápna přestřelil,“ upamatoval se Dobiáš na borce, který spoluhráče v kabině povzbuzoval originálním proslovem: „Kluci, abyste bojovali, abychom vydělali dětem na chleba.“
